Jakkoli se současná vláda tváří, že má státní rozpočet pod kontrolou, a pokud je do něj potřeba sahat, tak pouze na straně výdajů, objevil se začátkem ledna návrh, který by měl „zjednodušit“ výběr daně z přidané hodnoty. Tohle zjednodušení by mělo vzniknout tím, že by se dvě snížené sazby, tedy patnáct a deset procent, sjednotily na třinácti nebo čtrnácti procentech. Už dnes je u nás nejnižší DPH nastavena poměrně vysoko, například v Německu je to sedm procent a v Polsku dokonce jen pět, a pokud by k úpravě skutečně došlo, byla by dolní hranice v rámci Evropy rekordní. V desetiprocentní sazbě je dnes například vodné a stočné nebo léky, takže by na to doplatili především lidé s nejnižšími příjmy, kteří už teď nevědí, kde ještě ušetřit. V patnáctiprocentní sazbě jsou pak potraviny – v tomto případě se předpokládá, že snížení daně by mohlo na chvíli ztlumit inflaci. V desetiprocentní sazbě jsou ale také knihy, u nichž se můžeme dohadovat, zda jde o zbytné, nebo nezbytné zboží. Rozhodně je to ale komodita, která dokáže vzdělávat nebo rozvíjet osobnost člověka. Navíc nakladatelé a s nimi i jejich čtenáři právě prožívají období, kdy jdou ceny knih skokově nahoru. Je možné, že se blížíme k hranici, při jejímž překročení by se mohl celý trh zhroutit. Už dnes se průměrná cena knihy pohybuje okolo pěti set korun a mnoho čtenářů si rozmyslí, jestli si ji raději nepůjčí v knihovně. A každá knihovna zase zvažuje, zda nenakoupit jen pár bestsellerů, které se budou na regále rychle otáčet. Zvýšení DPH na knihy tak může paradoxně vést k tomu, že bude mít smysl vydávat jen bestsellery – tedy právě takové knihy, jejichž četba čtenářům kromě krátkodobého vzruchu většinou nic dalšího nepřináší.