Diskuse o podobě současného mateřství v euroamerické civilizaci začíná reflektovat dosud přehlížené problémy. Ukazuje se přitom, že ztráta schopnosti vychovávat potomky přirozeným způsobem souvisí s rozpadem širších komunit a chimérou, že za vývoj dítěte odpovídá především matka.
Jsem matka dvou malých dětí a žiji v Praze. Pohybuji se ve světě matek malých dětí a právě k tomuto světu mám nutkavou potřebu se vyjádřit. Je totiž naprosto odlišný od toho, jaký jsem ho očekávala. Je to svět nepřirozený, neznámý, vymknutý, svět plný frustrace, nepochopení a totálního vykořenění. Svět, v němž – kdybych většinu času nebyla tak neskutečně unavená a hysterická – by byl mou nejčastější reakcí údiv.
Jak to, že být matkou je tak strašně náročné? Jak to, že žijeme ve společnosti, kde je většina matek z mateřství naprosto vyčerpaná? A není něco divného na společnosti, která je tolik vystresovaná z něčeho tak přirozeného jako mateřství? Použiji-li slova Michaeleen Doucleffové, která ve své knize Tajemství přirozené výchovy (2021, česky 2022) srovnává současné západní výchovné standardy s přístupy tradičních kultur, bude mít tento úžas podobu otázky, zda skutečně moje kultura zapomněla na to, jak nejlépe vychovávat své děti.
Zapřažená v …
