Splní literární mystifikace svou funkci, teprve je-li odhalena? A co má společného román vydávaný za dílo mladé české Vietnamky s Rukopisem královédvorským? Prozrazené podvrhy dokážou obnažit nejen dobové literární konvence, ale i společenská očekávání, která na literaturu a kulturu klademe.
Je jen málo literárněvědných pojmů, které se definují tak problematicky jako „mystifikace“. Přitom čím obtížněji je uchopitelná terminologicky, tím praktičtější se jeví jako modus operandi, s nímž pronikáme do tajů uměleckého díla a objasňujeme jeho vnitřní struktury. Mystifikující autor zahalený pod rouškou různě motivovaných pseudonymů s námi zdánlivě hraje neupřímnou hru na kočku a myš, když nás zaplétá do sítě fabulačních nástrah a falešných čtenářských indicií nebo maskuje pravou povahu fikčního díla, které vydává za „nalezený deník“ či „autentické paměti“. Jeho autorské gesto je přitom založeno na samotné literárnosti a odhaluje nám její principy. Zdá se nám, že boří zavedené konvence, ale mnohem přesnější je konstatovat, že tyto konvence demaskuje a ukazuje nám, jak a proč byly v literárním diskursu etablovány.
Před deseti lety jsem v knize Přátelský podvod. Mystifikace (nejen) v české literatuře 20. století literární …
