Léto jsou nekonečná parná odpoledne u rybníka, mírně zatuchlá hladina s kachními pírky a bahno mezi prsty u nohou. Léto je odér opalovacího oleje mísící se s vůní vaflí a hranolek a bosá chodidla přešlapující na rozpáleném betonu ve frontě na pivo či na zmrzlinu. Je to vlhký zápach v dřevěných šatnách a okachličkovaných záchodcích, ťukání míčku o pingpongový stůl a dunění kuželek. Jsou to traktorové duše schnoucí v trávě a nudapláž schovaná za křovinatým porostem… Lze namítnout, že pro takový způsob léta už není v moderním velkoměstě místo, protože nemalé množství lidí chce odpočívat u chlorované vody s vypulírovaným zázemím, sportovními atrakcemi, kvalitním jídlem a řemeslnými pivy. Je to nejspíš pravda, podobných míst však najdeme v Praze dost. Ale takovou plovárnu, jaká je u motolských rybníků, aby člověk v metropoli pohledal. Město však chce přírodní koupaliště i přes odpor místních obyvatel revitalizovat a učinit z něj moderní wellness, což by mimo jiné obnášelo vybetonování části areálu a stavbu velkého parkoviště. Kromě zničení přírodního charakteru by to vedlo k výraznému zdražení vstupného, a tedy i k úbytku mnoha stávajících návštěvníků. Vzhledem ke klimatické krizi a horkým létům by se přitom každé město mělo zasazovat o to, aby přístup k vodě a zeleni byl umožněn co největšímu množství občanů. A v neposlední řadě by si nejen politici měli uvědomit, že není nutné neustále všechno vylepšovat, měnit a posunovat kamsi vpřed. Některé věci je nejlepší nechat tak, jak jsou. Revitalizovat znamená znovuoživit – motolské koupaliště ale kypí takovým životem, jaký magistrátní politici evidentně neviděli ani z rychlíku. Nejlépe by udělali, kdyby současný návrh rekonstrukce vůbec nezačali projednávat a radši si příští sezonu přišli zaplavat.