Před květnovými parlamentními a prezidentskými volbami se v Turecku utvořil nebývale široký a rozmanitý opoziční blok, přesto znovu zvítězil Recep Tayyip Erdoğan. Od té doby politická opozice slábne, občanská společnost nicméně ve svém vzdoru vůči autoritářskému státu neustává.
Necelé čtyři měsíce po parlamentních a prezidentských volbách, o jejichž výsledku poprvé v turecké historii rozhodovalo druhé kolo a které pro opozici byly velkým zklamáním, je na straně politických soupeřů prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana stále patrná únava. Koaliční blok v čele s CHP (Republikánská lidová strana), který sdružoval snad všechny opoziční strany napříč politickým spektrem – a v druhém kole i jednu krajně pravicovou a jednu prokurdskou levicovou stranu –, nedokázal porazit koalici složenou z vládnoucí strany AKP (Strana spravedlnosti a rozvoje) a nacionalistických i radikálně islamistických stran. Kromě neúspěšného tažení Kemala Kılıçdaroğlua v prezidentské volbě opozice ztratila i v parlamentu, který je tak nyní ještě pravicovější než kdy dříve. Právě levice a Kurdové, již vložili své naděje do Kılıçdaroğluovy koalice, mají nejmenší zastoupení. Kılıçdaroğlu, přezdívaný „dedem“ (dědeček), je navíc svými polovičatými prohlášeními zklamal …
