Snímkem o diktátorovi Augustu Pinochetovi se chilský filmař Pablo Larraín vrací k lokálním tématům svých raných děl. A podobně jako ve svých předchozích netradičních portrétech známých osobností pracuje s vyhraněnou estetikou. Hororové podobenství Hrabě je provokací i úvahou o povaze zla.
Chilský auteur Pablo Larraín připsal další kapitolu své pomyslné alternativní učebnice dějepisu, do níž už se zařadily nekonvenční biografie Pabla Nerudy, Jackie Kennedy nebo Diany Spencer. Se snímkem Hrabě (El conde, 2023) se po letech vrátil opět na rodnou půdu, a to rovnou k největšímu stínu, jaký se nad chilskou minulostí tyčí – k diktátorovi Augustu Pinochetovi, který tamnímu obyvatelstvu vládl téměř dvě dekády. Režisérova interpretační provokace ale z bývalého prezidenta udělala ublíženecky rezignovaného upíra, jehož náladu dokáže zvednout už jen vraždící jeptiška. Jak mohl ze zdánlivě pokleslých ingrediencí vzniknout kontemplativní komentář k dějinotvorným pohybům a současně úvaha o povaze zla?
Chudáček dědeček
Vyprávění o latinskoamerickém generálovi otevírá překvapivá expozice uprostřed vřavy Francouzské revoluce. Z davu pod gilotinou připravenou pro Marii Antoinettu se vyloupne jakýsi mladík – Claude Pinoche, jak nás informuje ženský …
