Indicko-britský spisovatel Salman Rushdie se v novém souboru esejů a komentářů představuje jako humanista a „smířlivý ateista“. Důraz na racionalitu mu ale nebrání vyzdvihovat sílu mýtů, symbolů a literární fikce, kterou staví proti současnému trendu autofikčního psaní.
České vydání sloupků, esejů, přednášek a dalších textů Salmana Rushdieho, shrnutých do svazku Jazyky pravdy (Languages of Truth, 2021), se sice zpozdilo za dramatickým pokusem o autorovu vraždu vloni v létě, při čtení knihy ale nelze souvislost mezi jeho názory a vyhlášenou fatvou přehlédnout. Některé texty světoznámého indicko-britského humanisty a představitele ateistické intelektuální scény jsou věnovány literární teorii a estetice, jiné společenským otázkám nebo náboženství. Zde Rushdie nejde tak na dřeň jako jeho přátelé Richard Dawkins nebo Christopher Hitchens, i když oba zmiňuje coby inspirativní osobnosti. Spíš než aktivistou je smířlivým, byť přesvědčeným ateistou. Velmi explicitně napadá fundamentalismus i obecnou hloupost, na druhou stranu ale příběhy nejen dekonstruuje, nýbrž také obdivuje jejich sílu, nad čímž by zmínění myslitelé nejspíš zvedali obočí. Rushdie má dar zastávat humanismus a rovnostářství jako tu nejpřirozenější věc na …
