Celoživotní předsevzetí editora, redaktora a literárního iniciátora Jana Šulce je „nebudu nikoho kritizovat, jen chválit“. Nyní mu v jeho domovském nakladatelství Torst vyšla kniha O lidech a knihách, která sdružuje více než dvě stovky jeho vzpomínkových, popularizačních a polemických textů o české literatuře.
Bez vášnivých a neúnavných idealistů by se kultura zhroutila. Jeden z těch největších a pro českou literaturu nejužitečnějších nyní vydal obsáhlý výbor ze své publicistické tvorby. Jan Šulc (nar. 1965) vyrůstal za normalizace a jeho vývoj nese generační rysy. Utvářely ho mayovky („Jsou dobrodružství, na něž nelze nikdy zapomenout, jež mají strhující sílu scény, v níž Old Shatterhand stojí sám před vzpřímeným grizzlym“) a foglarovky, zavrhl skupinu ABBA a sháněl v trafikách Melodii, poslouchal Boba Dylana a písničkáře ze Šafránu, na gymnáziu propadl poezii, studoval anglistiku a portugalistiku, obíhal antikvariáty a hledal v nich knižní poklady – až na obor studia to samé prožíval i autor recenze. Po škole a krátkém antikvariátním intermezzu nastoupil do Odeonu, kde se učil redaktorskému řemeslu od jeho mistrů a zažil i pád tohoto legendárního nakladatelského domu. Jeho cesta je posléze už napořád spojena s nově vzniklým Torstem Viktora …
