Obklopil mě černý koláč tmy. Poletoval sníh, fičel řezavý vítr, pod botami praskaly zamrzlé kaluže. Kráčel jsem do prázdna táhlou cestou, když tu se přede mnou na malém vršíčku objevila stará došková chalupa. Vstoupil jsem dovnitř – a ukázalo se, že se nacházím v dobře ukrytém antikvariátu. Mlčenlivý antikvář měl dlouhé šedivé vousy a zvláštní kabát se spoustou kapes a stříbrnými knoflíky. Všude se vršily pyramidy letitých knih, osvětlení zajištovaly vysoké silné svíce, v jejichž světle jsem rozpoznával pozoruhodné tituly. Zabral jsem se do prohlížení a listování, když tu jsem narazil na svazek archaických časopisů s názvem Gnóthi seauton. Věděl jsem, že jde o jedno z nejvzácnějších hermetických periodik všech dob, a odnášel jsem radostně balík v náručí k antikváři, ale vtom se všechno rozplynulo a zaniklo. Byl jsem doma na svém lůžku. Kdybych zůstal v obchodě ještě chvíli, mohl jsem třeba objevit někde pod hromadou starých tisků i Codex sapientiae…
Gnóthi seauton! …
