Do zrcadla si teď řeknu „wau“

Se Zuzanou Šklíbovou a Fedirem Kisem o divadle odsouzených

Dokážou vězni zahrát svým dětem pohádku? Dva čerství absolventi DAMU se rozhodli dramaticky pracovat tři čtvrtě roku se skupinou odsouzených. Výsledek jejich úsilí umožnilo pražskému publiku jednorázově zhlédnout Divadlo X10. Co dalšího ale takový projekt může přinést?

Myslíte si, že samotná práce s divadelními prostředky vaší skupině odsouzených skutečně něco důležitého přinesla?

Zuzana Šklíbová (ZŠ): Někteří vychovatelé nám říkali, že i kdybychom výsledné představení nikomu neprezentovali, tu cestu jsme spolu přesto ušli. Ale my jsme považovali za důležité, aby se ta práce uzavřela uvedením. Podařilo se to ve vězeňské zahradě, takové tamější oáze klidu, kam normálně nemají přístup ani všichni odsouzení. Představení tam hráli pro své rodiny.

 

Jsou Bělušice výjimečnou věznicí?

ZŠ: Bělušice jsou standardní mužská věznice s kapacitou šesti set osob, s maximálním trestem do patnácti let. Ale její ředitel Ondřej Kroupa je osvícený člověk, který odsouzeným umožňuje různé aktivity a dílny, podporuje jejich zaměstnávání. Mají tam třeba i specializované oddělení s kapacitou čtyřiceti osob pro odsouzené, kteří se snaží překonat závislostní poruchu na drogách. Právě pro jeho frekventanty jsme mohli díky kolegyni Lence Tyrpeklové, která …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě