Nová sbírka Jonáše Hájka Výlet do Schengenu / Můj jediný čtenář se pokouší ukázat zkoušeného, bezradného a sebestředného člověka, který se navzdory všeobecné propojenosti současného světa ocitá v situaci, jež připomíná existenci na opuštěném ostrově.
Na obálce čtvrté sbírky Jonáše Hájka s podvojným názvem Výlet do Schengenu / Můj jediný čtenář stojí nepatrná, odvrácená postava v červené zimní bundě s kapucí, utopená v mohutném temně šedozeleném prostoru, který postrádá jakékoli obrysy. V uvolněném postoji, s rukama v kapsách, hledí postava (a my s ní) do neproniknutelné hloubky, jako by se směsí zvědavosti a lhostejnosti očekávala, že z temnoty vystoupí něco, co snad bude hodno pozornosti. V blazeovaném voyeurství teple oblečeného turisty, kterého možná vzápětí smete masivní vlna studeného moře nebo nadobro pohltí dešťová stěna, je něco nepatřičného a čtenář váhá, má-li znepokojující výjev odmítnout jako důmyslnou vizuální inscenaci, nebo v něm rozpoznat výmluvný obraz lidstva na pokraji další ekologické katastrofy. Naproti tomu na zadní straně obálky se z klasické kontrastní černobílé fotografie bodře usmívá sám autor. Je zjevně dobře naložen, jako by právě doručoval poselství: „Takhle to je a je to tak …
