Zprávy o lidech bez domova patří k sezónní publicistice. Poprvé se objeví na začátku zimy, podruhé během vánočních svátků, potřetí v lednu, když přituhne. Zkušení novináři vědí, kam se v takových chvílích vypravit. Například reportéři z Kolínského deníku zajdou ke skalám u Radimského mlýna okouknout bývalou překladatelku, která dnes žije ve stanu – a prý by „neměnila“. Zde je tedy všechno v pořádku. Zprávy z jiných měst jsou však méně smířlivé. V Chrudimi mají z nádražní budovy „squat“, v Pardubicích si bezdomovci „udělali domeček“ z kontejneru na textil, v Benešově si „lebedí“ v čekárně autobusového terminálu a v Kuřimi dokonce uspořádali „okupační stávku“ železniční stanice. V České Lípě musela policie zpacifikovat pár řvounů, kteří „své nálezy z kontejnerového gastro portfolia doprovázeli radostným povykem“, a v Českém Krumlově gang asociálů rovnou „terorizuje obyvatele“: zatímco vozíčkář předstírá epileptický záchvat, zbytek party krade alkohol. Přibyslav zase žasne nad čtveřicí bezdomovců, kteří se „radikalizují“: neváží si darovaných spacáků a obsadili vrak karavanu. Co z toho plyne? V době, kdy podle průzkumů třetina lidí stěží vyjde s penězi, patnáct procent obyvatel žije v chudobě a každý desátý čelí bytové nouzi, lidi na společenském dně stále vnímáme jako anarchické živly, které si prostě dělají, co chtějí. Pozoruhodná je v této souvislosti nedávno vydaná publikace o „dobrovolných bezdomovcích“, jež autor spolu s hippies, vegetariány, nudisty a homosexuály řadí mezi vyznavače alternativního životního stylu. Cílem docenta Kalnického z opavské univerzity přitom není nic menšího než zodpovědět otázku, proč někteří důchodci „chtějí být bezdomovci“. Kýženou odpověď, k níž výzkum od začátku směřuje, nakonec zformuluje jeden z respondentů, apatický alkoholik se stařeckou demencí, který čas od času vykřikne: „Svoboda a demokracie jsou boží!“ Tak proč si je neužít?