Iva Hadj Moussa: Havířovina

Host 2022, 224 s.

Po povedené novele Démon ze sídliště se Iva Hadj Moussa přesunula z maloměstské zkušebny blackmetalové kapely na venkov. Do svého dětského pokoje se z Prahy vrací hrdinka na prahu čtyřicítky, neúspěšná spisovatelka bez práce a bez partnera, který se s ní rozešel kvůli nepovedenému těhotenství. V rámci terapie se rozhodne napsat román o opuštěném domě zvaném Havířovina, o němž se tradují různé strašidelné zvěsti a jehož obyvatele potkávala nejrůznější neštěstí. Hledání genia loci pochmurného vesnického prostředí, které ve svých knihách nedávno předestřeli například Stanislav Biler nebo Zuzana Říhová, zde spočívá především v pronikání do vztahů mezi lidmi, kteří si vidí do talíře, a přitom se snaží utajit příběhy, které jsou mnohdy až hororové. Ačkoliv hrdinka během svého pátrání přichází na poměrně banální zjištění – totiž že prokletí strašidelných míst nezpůsobují fantomy ani geopatogenní zóny, ale lidé, kteří je obývají –, vyprávění je opět suverénní a sympaticky lehké. Pátrání po osudech obyvatel zašlého domu může občas připomínat kriminální pátrání nebo reportážní prózu, ale od obou žánrů se vypravěčka distancuje všemožnými odbočkami: vzpomínkami na dětství, krátkým milostným vzplanutím nebo vtipnými aluzemi na současné literární trendy. Pátrání odhaluje kostlivce ve skříni a svinstvo zametené pod koberec, a to i ve zdánlivě harmonických domácnostech. Horší než děsivé přízraky strašidelného domu jsou nakonec zlo a strach vyvolané alkoholem, nevěrami, domácím násilím, sexismem i zneužíváním mladých dívek.