Výrazná režisérka českého dokumentárního divadla Barbara Herz aktuálně připravuje dvě inscenace: v dubnu bude mít v Olomouci premiéru Tanec dervišů, pojednávající o moci a bezmoci, a na podzim uvede Klicperovo divadlo v Hradci Králové závěrečný díl trilogie o vztazích mezi muži a ženami.
Vaše inscenace – třeba Jenom matky vědí, o čem ten život je – jsou svébytným typem dokumentárního divadla. Osobně nemám moc ráda, když se slovo „výzkum“ spojuje s uměním, protože jde často spíš o rešerše. Ale v tomto případě lepší slovo pro pracný proces sběru a vytváření materiálu nenacházím. Jak vznikají texty vašich inscenací?
Nedávno mi položil podobnou otázku jeden z mých respondentů – polární biolog. Říkal, že mu moje metoda trochu připomíná výzkum, a ptal se, do jaké míry to platí. Ve srovnání s výzkumem má moje pátrání velké limity, je to do jisté míry loterie. Mívám například často strach, jestli něco zásadního ve hře nechybí. Ale to mají možná sociologové a antropologové taky… Rešerše nicméně provádím velmi obsáhlé a třeba pro hru O bílých heterosexuálních mužích, co jedí maso, které na Matky navazují, jsem udělala kolem dvaceti rozhovorů, z nichž každý má dvě hodiny – to jsou dny a dny přepisování. Na papír si můžu ke konceptu …
