Možná jste někdy na trase Praha–Brno natrefili na maďarský jídelní vůz. Bývá poloprázdný – nabídka je tu standardní, ale ceny vysoké. Posílat ho každý den z Budapešti až do Hamburku se státním drahám sotva může vyplácet, jenže přítomnost na Západě je i otázka prestiže. A zdá se, že podobně funguje i maďarská kulturní politika. Na domácí nezávislé kultuře se škrtá, ale před rokem Orbánova vláda koupila sedmipatrový dům v Londýně hned vedle Trafalgaru a hodlá v něm zřídit maďarské centrum. Ve stejné době začala Petőfiho kulturní agentura vydávat mezinárodní čtvrtletník The Continental Literary Magazine, který se chce vyrovnat titulům typu The New Yorker nebo The Paris Review a dobýt trh v USA, kde si ho můžete koupit v renomovaných knihkupectvích za 25 dolarů. Výše státního financování se ale nedá dopátrat a tajuplná vydávající agentura nabízí na webu jen maďarštinu. Organizace nicméně spadá pod gesci ředitele Petőfiho literárního muzea a kulturního zmocněnce Szilárda Demetera, který se prohlásil za „orbánovce na 110 procent“ a díky výroku, že „Evropa je Sorosova plynová komora“, se mihnul i v českých médiích. Je pravda, že na obsahu časopisu není tahle afiliace nijak znát – první číslo například lákalo na rozhovor s Noamem Chomským. Celkově Continental sází na kombinaci anglosaských autorů a jmen ze zemí Visegrádu: z těch českých se tu zatím představili třeba Adam Borzič, Jan Němec, Marie Iljašenko, Tomáš Zmeškal nebo Petr Hruška, často ale jen jednou víceméně náhodně umístěnou básní, aniž by se o nich čtenář dověděl cokoli dalšího. Poslání časopisu – propagovat za oceánem literaturu zemí střední a východní Evropy a propojovat diskursy – zní sice smysluplně, žádný velký dialog se však nekoná a příspěvky na sociálních sítích lajkují zejména Maďaři. Novinář a spisovatel Sándor Jászberényi si tak v pozici šéfredaktora splnil sen a za vládní peníze dělá něco, co přinejmenším neškodí. Jako by maďarský jídelní vůz dojel až do USA.