První do češtiny přeložená kniha jednoho z nejdůležitějších francouzských marxistických filosofů patří mezi zásadní díla sociologie města. Henri Lefebvre svým konceptem práva na město a teorií urbánní revoluce předběhl dobu a významně ovlivnil vývoj urbanistického myšlení.
Urbánní revoluce vyšla poprvé v roce 1970 a patří mezi klíčové texty Henriho Lefebvra. Byla vnímána jako potřebná jiskra v časech prohlubující se individualizace a odcizení a její naléhavost posloužila jako deklarace politické a společenské změny. Lefebvre přišel s termínem právo na město, do nějž zahrnul zapojení obyvatel do rozhodovacích procesů, právo na místa setkávání a výměny nebo vyjmutí něčeho tak základního, jako je místo k životu, z rukou kapitálu či státní kontroly. Dnes volání po právu na město opět sílí. Jsme svědky rostoucí nespokojenosti se současnou městskou realitou, ať už jde o zvyšující se nájmy, finanční spekulace, zahušťování měst, přebujelou dopravu, nedostatečnou adaptaci na klimatickou změnu, zánik veřejných prostor nebo omezování občanské participace.
Slepé skvrny
V polovině 20. století byl urbánní výzkum ještě v plenkách. Převládal v něm sociálně-ekologický přístup chicagské školy, jež sice zásadně přispěla k rozvoji metod terénního …
