Fotbalista pražské Sparty a český reprezentant Jakub Jankto se veřejně přiznal k homosexualitě, a svět velkého fotbalu se tak konečně dočkal prvního významného coming outu. V pořadu Události, komentáře v České televizi si k diskusi na toto téma přizvali také bývalého hráče Ladislava Vízka. Ten o pár dní dříve na webu iSport vyjádřil Janktovi podporu, a očekávalo se tedy, že v podobném duchu promluví i v televizi. Jenže ouha, Vízek se svěřil, že podle něho měl fotbalista s vyoutováním „chvilku počkat“, neboť „lidi tohle budou vnímat negativně“. Na závěr pak prohlásil: „Musím říct, že je to takový nesportovní téma. Když řeknete homosexuál, tak si opravdu někdo představí zženštilýho… Do přírody to prostě nějak nepasuje… takže lidi o tom radši budou mlčet… A já jsem napsal článek, kde jsem ho označil za frajera, ale jenom proto, že měl tu odvahu… Já vám musím říct, že… já je neviděl, ale je jich hodně, na Západě… a jsou tam trošku dál než u nás v Český republice… že nikdo takhle… to nevyšlo ze Západu… že to vyšlo u nás a od takovýdleho kluka, kterej je plnej sil… Lidi si opravdu budou představovat, že je zženštilej, že je prostě jinej.“ Respondentova formulační anabáze ve mně vyvolala celou škálu pocitů, od údivu ke znechucení, od pobavení k soucitu. Sociální sítě jsou ovšem neúprosné: na twitteru kdosi poznamenal, že Vízek promarnil jedinečnou příležitost držet hubu. To je pravda, ale nejen on. Týká se to i spousty dalších včetně těch, kdo měli potřebu blekotajícího důchodce, jenž se sám dostatečně znemožnil, označit za „hnusnýho homofoba“, „fašistu“, či dokonce „kleronacistu“ a vylučovat ho z „civilizované debaty“ (co to proboha je?) – zřejmě proto, aby se kolektivně utvrdili, že stojí na správné straně. Fotbal ke své proměně bezpochyby potřebuje výrazného homosexuálního hrdinu a Jakub Jankto se jím může stát. Ale nenávistné výpady vůči zmatenému Vízkovi svědčí jen o tom, že si mnozí problematiku homofobie silně zjednodušují. Kde vůbec berou jistotu, že se vyloučením homofobů z debaty problém vyřeší? To se nebojí, že se ostrakizovaní jedinci začnou někde stranou hromadit? Přijde jaro, zaprší, začne to bobtnat a pučet – a než se nadějeme, budeme mít co do činění s masou, která se možná nespokojí s bojem na twitteru.