K výrazným událostem českého uměleckého provozu posledních let nepochybně patřil projekt Zvuky, kódy, obrazy. Na výstavu zvukového experimentu navázala s dvouletým odstupem stejnojmenná publikace, vztahující se k tématu formou odborných studií a obrazové dokumentace.
V souvislosti s výstavou Zvuky, kódy, obrazy, která se konala v Galerii hlavního města Prahy v roce 2019, se mi okamžitě vybaví dva exponáty: replika nástroje Intonarumori Luigiho Russola a Uga Piattiho a notace nápěvu s textem Pořiďte si kočku od Milana Knížáka. První proto, že „ladiče hluku“ italských futuristů stály na počátku tendence, která zásadně ovlivnila hudbu 20. století tím, že do ní vnesla zvuky nehudebního původu; druhý z osobních důvodů, jež nesouvisejí s Knížákem, ale s textovým sdělením. Výstavu s podtitulem Akustický experiment ve vizuálním umění, kterou připravila kurátorka Jitka Hlaváčková v Domě U Kamenného zvonu, lze každopádně označit za výjimečnou událost už proto, že jde v českém kontextu o teprve druhý větší výstavní projekt svého druhu (prvním byla výstava Vivat Musica! v Národní galerii v roce 2014). Cílem bylo představit reprezentativní průřez (převážně) českým uměním, jež pracuje se zvukem, jeho záznamem či zápisem, poslechem nebo …
