Bezmála desetiletí po debutovém albu vydali ostravští Schwarzprior druhou desku. Zůstal darkwavový eklekticismus a temné bizarní texty, v nichž nechybí krev, zvratky ani Hermann Nitsch. Ubylo nadsázky. Přibyla snaha „něco říct“. I tak ale skupině hrozí, že se ocitne mezi hudebními kuriozitami pro zpestření večírků.
O enfant terrible české alternativní scény Schwarzprior dlouho nebylo slyšet. Skoro už to vypadalo, že jejich oceňované debutové album zůstane jedinou deskou této ostravské „dark synth“ skupiny, která v polovině minulé dekády upoutala pozornost dekadentními texty a úderným hudebním eklekticismem, v němž se recyklovaly „temné“ odnože elektronické hudby osmdesátých a devadesátých let. Schwarzprior tehdy získali cenu Vinyla v kategorii „objev roku“, vydali kolekci remixů svých skladeb od projektů Tuzex Christ, Lightning Glove, Marius Konvoj, Negative Friend nebo Space Love – a poté se na několik let víceméně odmlčeli. Až na začátku tohoto roku se (vlastně překvapivě) objevilo druhé album Nemoc.
IDDQD
Schwarzprior vznikli v roce 2009 jako projekt spolužáků z Fakulty umění Ostravské univerzity: ilustrátora a tvůrce komiksů Tomáše Motala, fotografa Edgara Schwarze a videoartisty Radka Plehy, který měl do roku 2020 na starost …
