Environmentální aktivismus je čím dál rozmanitější, ale také radikálnější. V posledních letech se mění i vnímání přímé akce a občanské neposlušnosti. Jak tyto taktiky chápou jednotlivé proudy klimatického hnutí?
Blokovat uhelný důl, polévat obrazy nebo vlastním tělem bránit kácení lesa. Stávkovat, demonstrovat, revitalizovat lesík. To vše jsou různé formy ekologicky motivovaných přímých akcí. Environmentalistka Anna Bromová definuje přímou akci jako „způsob, jak dosahovat společenských změn či posunutí statu quo skrze svoje vlastní jednání a bez prostředníků“. Odborník na radikální ekologické aktivity Arnošt Novák tuto taktiku přibližuje pomocí příkladu, s nímž přišel antropolog David Graeber: „Když mají obyvatelé vesnice problém s vodou, nepřímou akcí by byl nátlak na starostu, aby ho vyřešil. Pomocí přímé akce lidé studnu vykopou a domluví si pravidla jejího využívání.“ S přímými akcemi se často doplňují projevy občanské neposlušnosti, při nichž se porušují zákony nebo pravidla.
Polévka na obrazech
Aktivisté a aktivistky pochopitelně nenásledují poučky a využívají prostředků, které uznají za vhodné. V otázkách, do jaké míry být radikální, zda …
