Rakouská režisérka Marie Kreutzer nepřináší ve svém novém dramatu životopisný portrét císařovny Alžběty Bavorské. Hravé dílo plné anachronismů zkoumá obecné téma postavení ženy ve společnosti, mluví o samotě i úzkosti a zároveň vybízí ke gestům vzdoru.
Příběh Alžběty Bavorské, zvané Sissi, je známý divákům nejvíce díky rakouské trilogii z padesátých let. Po romantické férii o šťastném manželství císařského páru ale v Korzetu (Corsage, 2022) nenajdeme ani památky. Drama o stárnoucí ženě, zoufale bojující o sebeurčení a své místo ve světě, má více vrstev, než by se na první pohled mohlo zdát.
Proti zkostnatělým pravidlům
Režisérka Marie Kreutzer zasadila děj Korzetu do roku 1878, kdy Sissi (Vicky Krieps) dosáhla věku čtyřiceti let. Smíření se stárnutím je pro ni stejně těžké jako stálé udržování svého pověstně úzkého pasu. Tím spíš, že je pod drobnohledem veřejnosti, která sleduje každou její vrásku. Symbolická role panovnice ji svazuje a dusí jako pevně sešněrovaný korzet, manželství s Františkem Josefem jí přináší jen pramalou útěchu. Se stále nepřítomným a zaneprázdněným císařem už delší dobu není schopná sdílet jakoukoli intimitu, ať již duševní či fyzickou, a musí se smířit s tím, že svého manžela přestala …
