„Je to knížka ohlédnutí, uhranutí a vzpomínky, nostalgická a naspodu hořká,“ psalo se na přebalu jedné Seifertovy sbírky z doby socialismu s lidskou tváří. Čas pokročil, ale ohlížíme se pořád. Tentokrát nám pohled „naspod“ předkládá Elsa Aids. Jakou chuť má nostalgie v zemi ubytoven a skladů? A jakými slovy můžeme mluvit o štěstí?
V tom bytě býval prach,
ale taky hodně světla.
A staré kompoty, které jsem dojídal,
když se mi nechtělo ven.
Nad parapetem se míhaly sluneční odlesky.
Snil jsem a lakoval si nehty
kočičím jazýčkem.
V noci jsem polykal barevné pilulky.
Byl jsem zamilovaný.
Po měsíci jsem na posteli rozložil
lístky s básněmi.
Když si to vybavím,
nejradši bych se schoval do peřin
a zůstal tam navždycky –
jako prázdninová pohlednice založená do knížky.
Ale po kom to mám, že nikam nechodím?
A jak to souvisí se štěstím?
Špatný začátek
Zvykl si psát,
když měl potíže.
Pak žádné …
