Jako Seifert

Barevné pilulky

„Je to knížka ohlédnutí, uhranutí a vzpomínky, nostalgická a naspodu hořká,“ psalo se na přebalu jedné Seifertovy sbírky z doby socialismu s lidskou tváří. Čas pokročil, ale ohlížíme se pořád. Tentokrát nám pohled „naspod“ předkládá Elsa Aids. Jakou chuť má nostalgie v zemi ubytoven a skladů? A jakými slovy můžeme mluvit o štěstí?

V tom bytě býval prach,

ale taky hodně světla.

A staré kompoty, které jsem dojídal,

když se mi nechtělo ven.

 

Nad parapetem se míhaly sluneční odlesky.

Snil jsem a lakoval si nehty

kočičím jazýčkem.

V noci jsem polykal barevné pilulky.

Byl jsem zamilovaný.

 

Po měsíci jsem na posteli rozložil

lístky s básněmi.

 

Když si to vybavím,

nejradši bych se schoval do peřin

a zůstal tam navždycky –

jako prázdninová pohlednice založená do knížky.

 

Ale po kom to mám, že nikam nechodím?

 

A jak to souvisí se štěstím?

 

 

Špatný začátek

Zvykl si psát,

když měl potíže.

Pak žádné …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě