Můžeme všechno, nemusíme nic

S Martou Dzido o psaní během covidu a ženském pohledu

„Při psaní o těle a sexu se pohybujeme mezi vulgarismy a zdrobnělinami,“ říká polská spisovatelka, režisérka a dokumentaristka, která přijela do Prahy na křest českého překladu své knihy Jahodová sezóna. Mluvili jsme ale také o tom, jak ruská invaze na Ukrajinu ovlivnila polskou společnost.

Jahodovou sezónu jste psala částečně na rezidenci v Praze během covidového lockdownu. Ovlivnilo to nějak formu knihy nebo volbu témat?

Kniha vznikala během pandemie a mělo na ni samozřejmě velký vliv už jen to, jak jsem tehdy žila. Neúčastnila jsem se žádných autorských setkání nebo diskusí a stýkala se jen s velmi omezeným počtem lidí. Tuhle změnu pociťovali všichni. Pro mě osobně to znamenalo větší soustředění na tvorbu. Trávila jsem víc času mimo město, na samotě, v lese a mnohem víc jsem vnímala okolí. Povaha povídek tomu odpovídá, jsou to mnohem senzuálnější texty, než kdybych je psala v jiném období. Obsahují hodně metafor spojených s přírodou. A lockdownová Praha také nebyla tím městem, které jsem znala z dřívějších návštěv. Žila jsem v apartmánu v prázdném hotelu v Nerudově ulici. Byl listopad, nikde nikdo, úplně postapokalyptická atmosféra. Najednou i ve městě byla příroda výraznější než lidé. Potkávala jsem zvířata. Nutrií bylo u Vltavy víc než lidí. Mělo to nádech …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě