Sportu zmar!

Postava kráčí chodbou, zhluboka dýchá, v pozadí tlumeně zní burácející dav. „Většinu času se cítím bezpečně,“ říká do této zvukové kulisy bývalá boxerka Christy Martin, hrdinka snímku Neslýchané: Smlouva s ďáblem (Untold: Deal with the Devil). Už do ticha pak dodává: „Ale stále mívám i slabé chvilky.“ V pozadí se objevuje zneklidňující zvukový podkres a Christy Martin pokračuje: „Pořád se ptám svého terapeuta: ‚Je to téměř devět let. Kdy na to zapomenu?‘ Říká: ‚Nezapomenete.‘“ Během úvodní půlminuty tak vzniká drama, které nepramení jen ze šikovnosti střihačů, zvukařů, kameramanů či režisérky Laury Brownson. Tak jako většina epizod devítidílné série Netflixu Neslýchané také Smlouva s ďáblem čerpá napětí především z toho, jak vrstevnatý příběh vypráví, i když podstatný je pochopitelně i způsob, jakým divákům dávkuje jednotlivé informace.

V bezpečí mezi provazy

Projekt Neslýchané (2021–2022) se zaměřuje na neobvyklé sportovní osudy či události. Na rozdíl od mnoha podobně cílených počinů však je ústřední neznámou každého z filmů, o jaký příběh se vlastně jedná. Netflix umí natáčet uhrančivé sportovní dokumenty, vyprávěné často v tempu thrillerů, a umí strhnout i diváky, kterým jinak jednotlivé sportovní disciplíny nic neříkají. V sérii Neslýchané však jde dál a kromě pohledu do zákulisí sportu odhaluje také dobové pozadí a s ním spojená společenská pnutí, která jsou mnohem závažnější než samotné „neslýchané“ sportovní historky.

Christy Martin změnila uvažování veřejnosti a fanoušků o ženském boxu. Když nastupovala 16. března 1996 v lasvegaské aréně MGM k zápasu se soupeřkou Deirdre Gogarty, hala bučela. Desítky tisíc diváků na místě a desítky milionů u obrazovek čekaly na hlavní zápas večera Mike Tyson versus Frank Bruno. Rozladění mělo prostý důvod: na takto velkých galavečerech nebylo zvykem, aby nastupovaly ženy. Obě boxerky tehdy předvedly zápas, který tento přístup aspoň částečně proměnil. Smlouva s ďáblem však nekončí u rekonstrukce toho, jak se vítězka Martin zapsala do dějin boxu, kde stále drží rekord v počtu knockoutů. Linka zkoumající předsudky i všudypřítomný šovinismus v boxu a obecně nerovné postavení ženského sportu je sice sama o sobě silná, je zde však ještě jiné téma. Ring byl, jak zní jedna z prvních vět filmu, jediným místem, kde se Martin cítila bezpečně. Dokumentární „detektivka“ se tak brzy vydává i „mimo provazy“. Nejprve jen naznačuje, třeba když si všimneme, že jeden ze vzpomínajících – trenér a partner Christy Martin – je oblečený ve vězeňském mundúru. Postupně ovšem odhalujeme extrémně manipulativní, majetnickou a násilnickou povahu boxerčina manžela Jima Martina a jeho brutální chování. Ale snímek nebaží po senzaci, vyznívá spíše jako studie toxického chování.

Na vrcholu v cizím těle

Za projektem Neslýchané stojí Champman a Maclain Wayové, kteří se netají zálibou ve velkolepých příbězích „hollywoodského střihu“. Ale jak ukázali už v sérii Wild Wild Country (2018) o sektáři Oshovi, snaží se o co nejkomplexnější, mnohdy velmi temný pohled na společnost, média či mocenské struktury. I v sérii Neslýchané jsou mnohé náměty „větší než život“. Díl Zločin a trestné minuty (­Crimes and Penalties) popisuje, jak „král byznysu s odpadem“ James Galante, člen mafiánské rodiny, která inspirovala krimiseriál Rodina Sopránů (The Sopranos, 1999–2007), koupil svému sedmnáctiletému synovi hokejové mužstvo. Právě tato epizoda patří k těm nejzábavnějším – je to úderná mafiánská komedie o tom, jak hejsek z bohaté rodiny naverboval mladšího bratra Waynea Gretzkého a další hokejisty vyznávající extrémně tvrdou hru a z provinčního týmu udělal senzaci, bojující ovšem často za hranou hokejových pravidel. Bratři Wayové, kteří snímek režírovali, vědomě pracují s filmovým motivem gangsterů, co nedostatek morálky dohánějí charismatem, a reflektují, jaký je skutečný předobraz podobných žánrových figurek i jaká je moc obratně vyprávěných příběhů o eticky ambivalentních postavách.

Série Neslýchané přišla v době, kdy se ve vrcholovém sportu konečně začíná otevřeně mluvit nejen o menšinové sexuální orientaci, ale také třeba o psychických problémech a tlaku, pod nímž se sportovci nacházejí. Snímek Bod zlomu (Breaking Point) rozebírá, jak poznamenaly kariéru talentovaného amerického tenisty Mardyho Fishe psychické potíže i to, že hovořit o nich bylo dlouho tabu. Epizoda Caitlyn Jenner o stejnojmenné atletce, která však svých olympijských úspěchů dosáhla ještě jako Bruce Jenner, otevírá hned několik paradoxů spojených nejen se světem „prvoligového“ sportu. Až zátopkovský příběh o vítězství v desetiboji na olympiádě v Montrealu 1976 je problematizován faktem, že protagonista se ve svém těle, byť božsky souměrném a vytrénovaném, necítil „doma“. Caitlyn Jenner nicméně odmítá vzdát se zcela svého dřívějšího jména – připouští, že sportovních vrcholů dosáhl Bruce, ale dodává, že možná právě její nespokojenost v mužském těle ji tehdy nutila překonávat limity své muskulatury i vůle.

Když se nevítězí

Každý ze snímků pracuje s trochu jinými žánry, ale i když mají tempo a působivost komedie, thrilleru, detektivky či sportovního dramatu, všechny díly cyklu Neslýchané stojí na pevných dokumentárních základech. Tvůrci umně pracují se sociálními herci a netěží jen z atmosférického snímání a obratné práce se střihem a zvukem, ale především zužitkovávají výjimečnost a otevřenost zúčastněných. Ani vlivné či bohaté osobnosti si zde nemohou dělat promo, a pokud se přece jen někdo snaží podat vylepšenou verzi své historie, autoři s tím pomocí střihu a ostatních svědectví pracují.

Brilantní ukázkou této obratnosti při práci s archivy i svědky je hned první epizoda Palácová potyčka. V ní se režisér Floyd Russ vrací k bitce mezi hráči NBA a fanoušky během utkání týmů Indiana Pacers a Detroit Pistons v roce 2004. Snímek odkrývá pokrytecké a zkratkovité mediální reakce, které démonizují basketbal jako sport plný Afroameričanů, a tudíž i „násilníků“ s potenciál­ním napojením na gangsterské prostředí. Film rekonstruuje konflikt, který vznikl ze souhry frustrací, náhod a vržení jedné lahve od piva, mezi řádky ale rozkrývá rasové předsudky nebo třeba to, jak nedostatečně jsou hráči chráněni – nejen před hozenou lahví, ale i před rozjetým byznysem, který si nechce rozhněvat platící zákazníky. Hráči, kterým ujely nervy, otevřeně hovoří o svém tehdejším rozpoložení i traumatech kluků z ulice, z nichž se najednou staly hvězdy. O vlastní nevyzrálosti i nedostatku klubové podpory, která by jim umožnila řešit potíže jinak než bezhlavě a zkratkovitě.

Netflix do sportovního zákulisí – byť ne s tak širokým záběrem a přesahem – nahlíží také v seriálu Skrytá strana sportu (Bad Sport, 2021), který se věnuje hlavně propojení sportu se zločinem, od financování závodnické vášně prodejem marihuany přes podvodné sázky až po ovlivňování rozhodčích či pojistné podvody v dostihovém prostředí. Opět jde o svižné, místy tragikomické, celkově však chmurné příběhy o korupci a hamižnosti. Celosvětová streamovací platforma číslo jedna podobné příběhy „z odvrácené strany“ umí. A dokáže je podat tak, že zdaleka nezajímají jen sportovní fanoušky – ať už rekonstru­uje historické události, nebo sleduje aktuální trampoty fotbalového týmu ze severoanglického průmyslového zapadákova jako v seriá­lu Dycky Sunderland (Sunderland Till I Die, 2018–2020), který patří k vrcholům sociální „dokukomedie“ ze světa, kde fotbal supluje roli náboženství. Společné má s ostatními zmiňovanými projekty jedno: sport je zde pozoruhodný tehdy, když se nevítězí.