Francouzský spisovatel a malíř Charles Duits v úryvcích z knihy Démonické vědomí bilancuje své zkušenosti s psychedeliky, především s peyotlem, jemuž se věnuje i v Zemi osvícení (viz recenzi na str. 5). „Všichni tvrdí, že tyto substance jsou nebezpečné. To jistě jsou. Ale když mluvíme o jejich nebezpečnosti, zrádně opomíjíme zmínit, že dnešní svět je nesnesitelný.“
Popis jedné minuty
Je prvního srpna roku 1956, pravé poledne. Můj pohled se zastavil na bledém vavřínu. Mou pozornost připoutala překvapivá jemnost květů, něžný odstín jejich barvy, jejich zářící křehkost, půvab a svěžest větviček, které je nesly.
To vše bylo překvapivé, neboť kolem tohoto keře jsem chodil každý den, a teď poprvé jsem si ho všiml.
Moje zaslepenost mi připadá zvláštní. Vavřín je „do očí bijící“ v obou významech tohoto spojení – není možné jej nevidět: přečnívá zeď lemující cestu k Ermitáži a vrhá na asfalt průsvitný a mihotavý stín. A navíc jde skutečně o tak krásnou podívanou, že nelze odolat pokušení ho chvíli pozorovat a obdivovat.
Ta podívaná není jen krásná, je přímo nádherná. Jsem stále více vtažen, potěšen a okouzlen: pozoruji větve podobající se laním nožkám, jejich stříbřitou kůru posetou sametovými černými zrnky, lomené oblouky vykreslované křížením větvoví a polostín, do něhož se nořily, pupeny (připomínající sukulenty), …