Národní galerie otevřela s tříletým zpožděním jubilejní výstavu zásadní postavy českých dějin výtvarného umění, malíře Josefa Mánesa. Dokáže pompézní retrospektiva s podtitulem Člověk – umělec – legenda reformulovat odkaz mytizovaného národního umělce?
Když v roce 1920 uplynulo sto let od narození Josefa Mánesa, konaly se v tehdejší mladé Československé republice velkolepé oslavy. V Obecním domě, Rudolfinu a Topičově salonu v Praze tehdy proběhly tři jubilejní výstavy, které měly představit šíři Mánesova díla: jeho malby, kresby, grafiky i návrhy pro umělecké řemeslo. Vyzdvihovaly zejména národní aspekt jeho tvorby, který se snažily vztáhnout ke kulturnosti nového státu. O sto let později, uprostřed covidové pandemie, se žádné oslavy nekonaly. „Mánesovským“ rokem se stal až ten letošní, kdy vyšla monografie Let s voskovými křídly a Národní galerie uspořádala výstavu Josef Mánes: Člověk – umělec – legenda, retrospektivu oslavující umělcovo dílo s podobnou pompou jako před sto lety. Mezitím se však uvažování o Mánesově díle i médiu monografické přehlídky posunulo.
Tradiční příběh
Valdštejnská jízdárna je rozdělena paneláží na několik menších prostor, v nichž lépe vyniknou drobnější kresby. …
