O pojetí humoru u Vratislava Effenbergera se v tomto čísle dočteme mnohé. Fragment dosud nepublikovaného textu z listopadu 1959, který autor zařadil jako předmluvu k rukopisu své divadelní hry Tatarská svatá z roku 1955, mimo jiné vysvětluje, jak působí objektivní humor a čím se liší od konvenčního humoru konstruovaného.
Ačkoli víme dosti dobře, co je černý humor, a dovedeme ho snadno odlišit od jiných druhů humoru, přece doposud chybí definice, která by zpřesnila tento pojem dost určitý, aby mohl označovat zvláštní oblast komických jevů, a na druhé straně příliš neuchopitelný, aby přispěl k jejímu poznání. I když si zde nebudeme ukládat rozsáhlé úkoly pojmoslovného objasňování, bude třeba pokusit se charakterizovat toto území humoru aspoň do té míry, jaká je nutná k pochopení jevištní atmosféry, které se dožaduje Tatarská svatá.
Objektivní, černý, absurdní či fantastický humor – všechna tato adjektiva bývají souznačná – není veselý, protože nemá pointu, a pokud ji má, je popřením toho, co pointou obvykle rozumíme. Není sarkastický, neboť je zdánlivě zájmuprostý a nahodilý, není angažován v sarkastickém smyslu, není ostentativně útočný. Objektivní humor se liší od ostatního humoru především v tom, že je zdánlivě nebo skutečně nekonstruovaný. Smíme-li si při jeho charakteristice …
