Žena s čelenkou, jejíž šamanská vizáž evokuje slovanský folklor i hippies. Autorka elektroakustických experimentů. Expresivní zpěvačka a hráčka na elektrické housle. Valentinu Goncharovu – nebo Valentynu Hončarovovou, jak zní český přepis ukrajinského jména – provází pověst excentrické umělkyně. Zájem o její dílo má ale i jinou příčinu.
„Co chystá Leo Feigin?“ To je otázka, kterou najdete v prvním vydání hudebního časopisu The Wire z roku 1982. Feigin, který do Velké Británie emigroval ze Sovětského svazu, založil v roce 1979 nezávislý a dodnes fungující label Leo Records, aby mohl za železnou oponou šířit freejazzovou a improvizační sovětskou hudbu. V říjnu 1989 vydal osmidílnou kompilaci nazvanou Document: New Music from Russia, na které se objevila i díla litevsko-izraelského klavíristy Vjačeslava Ganelina, Arménky Datevik Hovhannessian nebo Ukrajinky Valentiny Goncharovy. O kompilaci se psalo jako o „pokusu napravit náš nevyvážený přístup k poznávání ruské nové hudby“, nicméně samotná recenze prozrazuje, že „nevyvážený přístup“ trvá i nadále: minimálně v tom, že se ani slovem nepozastaví nad faktem, že Feigin všechny umělce hodil do jednoho pytle „ruské hudby“.
O tři desetiletí později experimentální a meditativní skladby, jež …
