Vystoupíte na malém nádraží, nikde ani noha. Do centra se dostanete pěšky za deset minut a najdete tu kostel a pár ulic s obchody, které mají zpravidla už ve dvě odpoledne zavřeno. Nacházíte se ve Villers-Cottêrets, zhruba desetitisícovém městečku ležícím osmdesát kilometrů severně od Paříže v regionu Pikardie. Ve volbách tu většinou slaví úspěch Republikáni nebo extrémní pravice. Tohle město bylo prakticky neznámé až do okamžiku, kdy prezident Emmanuel Macron v místním renesančním zámku, zrestaurovaném za 210 milionů eur, slavnostně otevřel svůj vysněný kulturní projekt: Mezinárodní centrum francouzského jazyka. Místo nebylo vybráno náhodně. Právě zde totiž v roce 1539 král František I. prohlásil francouzštinu za oficiální jazyk Francouzského království a postavil jej na roveň latině. Prezident tak do oblasti, kterou trápí vysoká nezaměstnanost a kde jeho strana doposud nedosahovala dobrých volebních výsledků, přinesl kulturní kapitál a s ním i potenciál pro další investice a pracovní příležitosti. V projevu při otevření centra se dotkl ožehavého tématu spojeného přímo s francouzštinou: inkluzivního jazyka. Macron tento výdobytek současného úsilí o genderově citlivý přístup označil za zbytečný. A vyzval Francouze a Francouzky, aby nepoužívali prostředky umožňující do věty zahrnout více rodů i nebinární identity. Jedná se především o ženské koncovky připojované k maskulinu pomocí tečky a rodově neutrální novotvary osobních zájmen. „V tomto jazyce je neutrální mužský rod,“ prohlásil rezolutně prezident. Jaká náhoda, že jen o pár hodin později byl v Senátu schválen návrh zákona, který má francouzštinu chránit právě před zaváděním inkluzivního jazyka. Od roku 2018 šlo již o devátý pokus konzervativních či krajně pravicových zákonodárců o omezení genderově citlivého vyjadřování. Před dvěma lety navíc tehdejší ministr školství Jean-Michel Blanquer zakázal používání inkluzivního jazyka na školách. Podle opozice se jedná o cílenou snahu zvrátit vývoj. A nejen jazyka.