Režisér Ivan Buraj v nové inscenaci hry Jeana-Luca Lagarce Jenom konec světa, zachycující obtížnou komunikaci smrtelně nemocného protagonisty s členy rodiny, pokračuje ve svém dramaturgickém plánu sledovat, co vše jsou lidé ochotni udělat pro záchranu všednodenní normality. Jaký přístup zvolil tentokrát?
Drama s lakonickým názvem Juste la fin du monde bylo poprvé publikováno v roce 1990. Příběh o mladíkovi, jenž se po letech vrací domů, aby své rodině oznámil, že do roka zemře, ve své době příliš neoslovil. Divadelního ztvárnění se dočkal až skoro o dekádu později. Světové premiéry ve švýcarském divadle Vidy-Lausanne se autor hry Jean-Luc Lagarce nedožil. V roce 1995, když mu bylo teprve 38 let, podlehl viru HIV. Dnes se dílo řadí mezi klasiku a k jeho popularitě přispělo i dvojí zfilmování: vedle nepříliš známého televizního snímku hru v roce 2016 adaptoval quebecký režisér Xavier Dolan, jenž za intimní zpracování předlohy obdržel Velkou cenu poroty na festivalu v Cannes. Loni inscenaci pod názvem Jenom konec světa do svého repertoáru zařadilo HaDivadlo. Jak je u brněnské scény zvykem, výběr díla úzce souvisí s dramaturgickou koncepcí sezóny, tentokrát zaštítěné heslem „Konec iluzí“. Mimo to inscenace vstupuje do širší tuzemské debaty, která si …
