Nakladatelství Anarchistické federace 2023, 189 s.
Antiautoritářské a anarchistické kořeny Jaroslava Haška, které vyživovaly jeho celoživotní dílo, loni u příležitosti spisovatelova stého úmrtí připomněla Anarchistická federace. Učinila tak nejen v tematickém čísle časopisu Existence, ale i v knížce Všivá historie. V ní jsou sebrány všechny dochované (respektive cenzory nezabavené) texty z Haškova anarchistického období, psané mezi lety 1903 a 1907. Publicistika, krátké povídky i čtyři rané básně z anarchistických periodik Omladina, Nová omladina, Chuďas a Komuna textově vycházejí z Haškových sebraných spisů, přičemž z původního vydání přebírá edice i poznámkový aparát, který rozšiřuje o některé další vysvětlivky. Na textech je patrný dobře známý charakter Haškova díla: ačkoliv je spousta z nich evidentně psaná v rychlosti pro mrzký výdělek a některé z nich jsou pouhé časovosti, i slabšími texty prostupuje nesmiřitelnost vůči bezpráví a zároveň nezaměnitelný smysl pro humor, grotesku, parodii i frašku. Mnohdy je to ale humor šibeniční – třeba když se v titulní povídce dostáváme do sirotčince nebo když domyslíme tragický osud zloděje z hladu, nastíněný v Loupežném vrahovi před soudem. Autor tepe lidskou hloupost, která se pokrytecky schovává za „vyšší“ ideje křesťanství či nacionalismu, strefuje se do byrokracie, vrchnosti i orgánů státní moci, ale nalezneme zde i pamflet útočící na konkurenční anarchistický okruh kolem časopisu Práce. Když si odmyslíme kulisy začátku minulého století, jádro mnoha z Haškových textů zůstává stále aktuální – a totéž platí i o jeho humoru.