„Řeč nás chce přemluvit k rozjařenosti,“ píše básník, jehož minimalistické texty setrvale odolávají iluzi neproblematického sdělování. Nové básně Jiřího Dynky tuto kvalitu spojují s širší perspektivou stáří: proč by se textový designér, zaměřený na přesnost výrazu a minimalizaci významových ztrát, neměl stát autorem pražského či velikonočního cyklu?
Z okruhu Praha!
Co není nikde jinde
Patrikovi a Maše
Skyline Hradčan
se svatovítskou (neodbytnou) siluetou.
Nad Vltavou. S každým nadechnutím.
Za Lennonovou zdí. Platan.
Za Velkopřevorským náměstím.
55 kilometrů od Kolína.
Co není nikde jinde
než nad Folimankou. Bastion.
S výhledem na Vyšehrad –
na Slavín (neodbytných) hrobů. Tento
je Metodie. Záleží,
na které straně hřbitovní zdi právě jsi –
putovní kamínek 790 03
ze Ztracenky.
Domov po domově
Petru Gojdovi
Co by byl svět bez pojistných událostí?
Co by byl svět bez vražd
neobjasněných Sherlockem Holmesem?
Řeč nás chce přemluvit k rozjařenosti.
Louka zatím není milencům k dispozici.
Kdy rozkvetou akáty nad garden party?
Ve střetu zájmů pohledů, pejskařky a mých,
magnólie. Pochoutkově růžová.
V parku na náměstí Generála Kutlvašra.
Obnažené rameno pejskařky
na pozadí oranžového popelářského vozu.
Co bych byl bez averze k pražským psům?
Co by byl duben bez četby Eliotovy Pustiny?
Nusle. Domov po domově.
Kvetoucí kaštany na Kampě
Karlu Škrabalovi
Přes most Legií se prohnal na skútru jídlonoš
s azurovou krychlí na zádech. Na bílém pozadí.
Zamítnout zimu. Nikdy jsem nebyl připravenější
na titulní období roku. Na jaro
s vyloučením šedé. Staročeši.
Mladočešky. Na Kampě. Celá Mléčná dráha
se vejde do kaštanové koruny. Slast z kvantity.
Kvetou krátce – kaštanové květy – my.
Na podolském hřbitově
Michalu Jarešovi, 29. 5. 2023
A ku B se má jako D ku C. Zakládá
vztah (poměr) A ku D a vztah B ku C.
Neututlatelné tělesné potřeby
ze zákona zachování života.
Když odkvétají kaštany.
Když rozkvétají akáty a májové dívky
do životní velikosti, ohlašuje se červen.
S cestovními plány na léto. Nyní však
rozkvétají bílé bezy vůkol. V tu ránu
mě vylekal hrob básníka Libora Pločka –
jako když prolomením rychlosti zvuku
ozve se sonický třesk – otřásající zemí
i zdmi podolského hřbitova.
Na tomto světě
bývám otřesen tím, čím jiní zřídka.
Beru si k srdci, co jiní lidé zřídka.
Bývám vylekán víc než jiní lidé –
strachuji se víc než strach.
E ku F se má jako H ku G. Zakládá
vztah (poměr) E ku H a vztah F ku G
ze zákona zachování života.
Je mrtvý víc než jiní lidé. Básník.
Kolínské artikuly
Velký pátek 7. 4. 2023
To nám ještě scházelo
na seznamu městopisné neobeznámenosti:
Kolín;
řečený Jeruzalém na Labi.
Hostování v penzionu Pod věží
(svatého Bartoloměje).
V Parléřově ulici.
Shodný druh toaletních papírů používáme
doma, lásko.
Nesvítí slunce.
Na Velký pátek jsme navštívili
kolínskou synagogu.
„Když jsem vystoupil na vrchol Golgoty,
strhli ze mě šaty. Byl jsem svlečen donaha.“
Je nepřijatelné, aby druhý člověk
disponoval mým tělem bez mého souhlasu.
V nadživotní smrtelnosti. V mateřštině
mailování s básníkem Tomášem Gabrielem.
Je přítelem člověka. Hostuji v jeho řeči –
s mým souhlasem předem. Pomilujeme se?
Lásko, co budeme spolu v Kolíně dělat zítra?
Bílá sobota 8. 4. 2023
Zakuckala se. Zuta
s rozpuštěnými vlasy. Pohlavně poslušná.
Plná starých radiopřijímačů,
restaurace s terasou nad Labem.
Narůžovělý pruh na obzoru nad paneláky.
Nad elektrárnou na pravém břehu Labe.
Rozhodl jsem se přečíst Demlovu Pupavu.
V Kolíně. Na Bílou sobotu.
Spoluuspokojí nás pistáciový dort?
V troubě. Ve stejnojmenné kavárně
svého času zasedal básník Milan Ohnisko
se Zutou. Je přítelem člověka.
Lásko, co budeme spolu v Kolíně dělat zítra?
Neděle velikonoční 9. 4. 2023
Jsme v Kolíně na pozorování.
Kmochova ostrova.
Posel pradliského venkova,
básník Jan Slovák,
se právě ve vlaku prohnal kolem –
vyplývá z krátké textové zprávy
(zdravice). Je přítelem člověka.
Skutečnost smrti denně aktualizovaná.
Třetím tělem stáří. Sympatickými nervy.
Nekontrolovaná citoslovce. Některým
citoslovcím mohu později oponovat.
Podle busoly jsem určil oltářní orientaci
v chrámu svatého Bartoloměje.
Lásko, co budeme v Kolíně dělat zítra?
Pondělí velikonoční 10. 4. 2023
Na první pohled jsme si v Kolíně nepřišli
na své.
Tedy budeme muset spoléhat na druhý pohled,
na prozření paměti nostalgie. Zpětně viděno –
teprve nastane, co (přezírané) předcházelo;
nedochvilná přítomnost. Vida –
Kmochův ostrov,
když my už tu nebudeme!
Dochvilné vlakové spojení
s Prahou nepřerušeno.
Lásko, co budeme v Kolíně dělat předevčírem?
S návratem nepočítáme.
Jiří Dynka (nar. 1959) pochází z Luhačovic, žije v Praze. V osmdesátých letech pracoval jako projektant Výzkumného ústavu průmyslového stavitelství, následně jako topič pražských strahovských kolejí. Zajímá se o hmotné podmínky autorů a autorek poezie (je autorem verše: „Ten, kdo píše, riskuje – / neuplatní se na trhu práce“). Debutoval sbírkou Minimální okolí mrazicího boxu (1997), od té doby vydal dalších deset básnických knih; poslední z nich se jmenuje Matka měla ráda třešně (2023) a získal za ni cenu Nadace Český literární fond.