Po časech prezidentů, kteří byli šiřiteli klimaskeptických nálad, je to vítaná změna: Petr Pavel v půlce května zaštítil celodenní konferenci Zelená modernizace Česka 2024, která se konala v Míčovně Pražského hradu. Zástupkyně a zástupci komerční, neziskové, mediální a politické scény zde diskutovali o tom, jak uniknout klimatické krizi. Očekávatelný greenwashing místy vyšplíchnul, v tomto prostředí ale nemohl padnout na úrodnou půdu. Finanční skupina ING se tak chlubila svou ekologickou zodpovědností zastíněna mužem a ženou v tričkách s nápisy upozorňujícími, že klimatickou změnu naopak sponzoruje, a manažer IKEA musel odpovídat na nepříjemné dotazy ohledně drancování starých karpatských lesů.
Lehounkého ohýbání pravdy se v úvodním bloku dopustil i ministr životního prostředí Petr Hladík, který představil úspěchy vlády z posledních let a mezi nimi jmenoval i zrušení územní ochrany kanálu Dunaj–Odra–Labe. Pro Labe totiž zrušení plánovaného splavňování tak úplně neplatí. Na začátku března Poslanecká sněmovna projednala v prvním čtení dohodu mezi vládou Česka a Německa o údržbě a rozvoji mezinárodní labské vodní cesty. Na smlouvě je pozoruhodné, že nastavuje rozdílné technické parametry koryta na české a německé straně: zatímco sousedům stačí plavební hloubka 140 centimetrů, která nebude ohrožovat životní prostředí říční nivy, česká strana se zavazuje udržovat koryto až do Pardubic o 90 centimetrů hlubší. Ani na přímou otázku, proč tomu tak je, se od ministra dopravy sněmovna odpověď nedozvěděla. Zato padlo, jak moc je lodní doprava ekologická a že je potřeba „tok rozvíjet“. Sněmovna je připravena smlouvu na květnovém jednání přijmout, senát souhlas s ratifikací vyslovil již před dvěma lety.
Takové splavnění Labe nedává smysl hned z několika důvodů: doprava materiálů po Labi by kvůli odlišným profilům toku stejně nemohla pokračovat do Německa bez překládky. Navíc lodě, které k nám připlují, budou mít objem cca pěti železničních vagonů, což opravdu není mnoho. A Labe bude mít se zvyšujícími se průměrnými teplotami a vyšším výparem v létě čím dál menší průtok, takže udržovat danou hloubku bude velmi nákladné. Nehledě na to, že množství zdymadel neúměrně prodlužuje dobu cesty. Celá stavba přitom bude stát minimálně desítky miliard korun. A ekologicky cenné lokality, kterých nám na naší největší řece moc nezůstalo, budou nenávratně zlikvidovány.
Kdo bude mít z tohoto díla prospěch? Především Ředitelství vodních cest, které má těžkou práci s obhájením vlastní existence. Potom firmy, které zamýšlené úpravy realizují. Majitelé soukromých jachet. Majitelé pozemků, na nichž se budou stavět přístaviště pro tyto lodě. A v neposlední řadě obchodníci s hnojivy a chemií, kteří ušetří poplatky za využití železniční dopravy – ta lodní je od nich totiž osvobozená. Kdo prodělá? Stát a běžní občané. Dobře to ilustruje náš přístup k životnímu prostředí a klimatické krizi – když uděláme jeden krok vpřed, následuje aspoň jeden vzad. A také to, že za činy prospěšné klimatu se u nás schová opravdu ledacos.