Z fragmentů jinotajné poezie Ladislava Zářeckého probleskují zprávy o nejhlubším nitru, ale současně také o nejsoučasnějším světě, a v jejich proudu občas vykrystalizuje podmanivé zaříkávadlo: „neboj se jich víc / bojí se nás víc / než ty se jich bojíš“.
1L
hrdinka jede daleko
odkud nevíme
auto se rozbije
hrdinka zastaví kdesi
na opravu nejsou peníze
zadrží ji při krádeži
pes se jí ztratí
hrdinka hledá psa
nějaký muž k ní v parku mluví
nevidíme mu do tváře
brečí hodně bojí se nebo se drží a
nic moc se neděje
psa najde ale
psa musí opustit
jsem už prý unavený
hrnek odkládám do dřezu
čistím si zuby a odcházím spát
ráno si stelu
uprostřed ticha zarovnávám
křídové útesy
americké nezávislé léto
tak znovu
chytíš se někde v polovině
4L
starší bratři silnějších sester
se natlačí mezi pískovce
pláčou
silnější sestry starších bratrů
projíždí v noci lesem
na motorce
starší bratři otřou slzy a vidí
kardinální negativní bod
plocha přes kterou není
vhodné těleso lesní cesty
navrhovat
pověstné vidění ano
ale k ničemu to není
4L
kostlivci z videoher nakládají dřevo
lepenkové štíty jim dřou o lopatky
jeden harvestor denně
musí zpracovat přibližně
100 až 200 kubických metrů
dřeva tedy asi
100 až 200 vzrostlých smrků
aby byl jeho provoz
ekonomicky výhodný
neboj se jich víc
bojí se nás víc
než ty se jich bojíš
3L
po vzoru okolí les vkročí do záběru
amatérský strašidelný film
střih v půlce věty tma v záběru
rok dva tisíce tři
tři děti třicet prstů
šest očí to vidí
jak se digitální
kamera vybíjí
v jejich režii násilí
podniká jen elastické
deformace
malé odstupy stromů
šperkovnicí tichých chvil
utichnou v bázni i smradi
a
netopýří křídla stlačují
tvary v trávě
plastové zbraně
maska démona
sekyra delší než
spaní tady zase
1L
bude třeba vypočítat detaily snu
krvavé koleno jedno i druhé koleno na kost
jako vždy projíždějící tvář jeskyně naruby
sluneční brýle přirostlé ke skráním
nepromokne termo kombinéza propálená
nehnutě v příkopu vedle svého Miláčka
přední kolo se protáčí jede dál nikam
v sebejisté póze líbá vibrovaný štěrk
zbývá mlčenlivě cinknout ustoupíme
opodál mezi stromy auto typu kombi
to už se probouzíme
na bok otočíme
přemýšlíme
o člověku celém ze strupů
nechť se děje chvíli tma
4L
malé dobrodružství pro jednoho
TY sám rozhodneš
kterými stezkami se vydáš
kterým nebezpečím budeš čelit
se kterými protivníky budeš bojovat
hej ocásci samoty
drtím staré mince
v kapse šusťákovky
jinak to cinká
když na dno házíš mince
a odmítáš si přát
čekám vás
vidím vás
1L
tady se musí vyjednávat
vzdálenou svačinou
na lehkém opevnění
v lese si mystika války podává ruku
s mystikou hospodářství
smráká se a fotí si jak
pařez rodí pařezy
malinké své obrazy
3L
stopy hrůzy končí
chlapče
kluku
rychle naštvaný stín si tě zamiluje
světélkuje ti dopadá ze stromů na ramena
ale bezpečnost práce být musí
duchové co nevěří že z menších lidí
něco bude listují atlasem
ve velikánské místnosti
3L
ach moji lidé slabomyslní
znám vaše krásné plány
se zvláštní vnitřní stavbou
zakulaceným tvarem
pod tlustou tvrdou slupkou
se šesti až dvanácti pouzdry
ve sladkém rosolovitém míšku
sedněme si tady do trávy
proberme to
tenhle závistivý svět
vám závidí i domácí soumrak
kdo z vás jako já
cvaká zuby ze spaní
kdo mi poví
vaše krásné plány
2L
žádná taková soška ze slonoviny
nikdy tu nebyla ani za gaučem zapadlá
obrať se na záda
napij se vody
jiné světlomety
jiné obchodní trasy
tudy prochází
Ladislav Zářecký (nar. 1993) je antropolog. Mimo to píše poezii. V nakladatelství Adolescent mu vyšly sbírky Kostlivec světa / Cyklolineár (2022) a Feudalismus (2024). Občas recenzně či esejisticky přispívá do A2, Pandory nebo Kapitálu. Žije v Brně.