Taková, jakou mě chcete

Před dvěma roky se na streamovací platformě Voyo objevila první řada seriálu Iveta, který vytvořila produkční společnost Barletta. Producenti Matěj Chlupáček a Maja Hamplová oslovili scenáristu a režiséra Michala Samira, s nímž dříve spolupracovali například na hororu za denního světla Polednice (2016). Letos se původně pouze streamovaná série dostala i do vysílání Novy – a měla rekordní sledovanost. Minulý měsíc pak seriál do­plnila povedená dokumentární série Málo mě znáš, kde je život zpěvačky Ivety Bartošové pojednán v širokém kontextu a mimo zajeté narativy.

Iveta je naopak záměrně přímočaré, estetizované melodrama, rozprostřené do tří dekád. Hybatelem děje tu jsou intenzivní emoce a hledání pravé lásky – tvůrci možná chtěli představit zpěvaččin osud jako temnější verzi dobového popsongu. První série zachycovala její profesní začátky a vztah s Petrem Sepéšim v osmdesátých letech, druhá následující dekádu, kdy zpěvačka pomalu vyhasíná ve vztahu s uzurpátorským Ladislavem Štaidlem. Závěrečná řada začíná v roce 2011 a zaznamenává poslední tři roky jejího života. První série je pojata jako křehké retro v modrofialových barvách; druhá od medového nádechu přechází do ostrých vztahových kontrastů a pak do temnoty manželského soužití; třetí opouští hru s barvami a sleduje protagonistku v jednolitém sterilním světě.

Když láska schází

Seriál ukazuje, že Bartošová nikdy neměla prostor být sama sebou. Její život od počátku řídili osudoví muži. Závěrečná řada tuto skutečnost podtrhuje zdůrazněním role veřejnosti a bulváru, který si „Ivetku“ přivlastnil. Tomu je podřízeno i vyprávění, v němž se neustále střídají perspektivy: sledujeme soupeření dvou bulvárních novinářek, manžele, kteří u snídaně sledují nové zprávy o zpěvačce závislé na alkoholu, či Josefa Rychtáře stylizujícího se do manažera a patrona strádající ženy.

Bartošová svádí boj s větrnými mlýny, když se snaží, aby opět mohla být s dospívajícím synem, který jí byl soudem odebrán. Vystupuje jako loutka, kterou si ostatní předávají a píší její život místo ní. Stává se vedlejší postavou svého vlastního příběhu. To podtrhuje subtilní ztvárnění Anny Fialové, jež kontrastuje s extravagantním výkonem Filipa Rajmonta v roli „dělníka bulváru“ Pavla Novotného či s herectvím Davida Prachaře v roli Rychtáře. Dojde i na silně nepovedenou show Iveta živě. Vše míří k absolutnímu rozkladu se zdrcujícím koncem. Ale nejde jen o zpěvačku, nýbrž také o morální bahno lidí okolo ní.

Kamera sleduje detailními záběry tváře ústředních postav, zatímco mizanscéna ve většině případů zeje prázdnotou. Nepříjemně světlý interiér zpěvaččina domu jako by odrážel duševní prázdnotu. Barevný a symetrický obraz se objevuje pouze ve scénách s Arturem. A když se Bartošová připravuje na velký koncertní comeback, barvy na okamžik asociují měkké ladění počátku druhé série. Možnost odrazit se ode dna je ale zničena teatrálním soubojem Josefa Rychtáře se zpěvaččiným samozvaným ochráncem Macurou, sledovaný objektivy bulvárních fotografů. O Bartošovou nikomu nejde.

Dej mi ruku

Seriál nicméně ke zpěvačce přistupuje s empatií. Po vzoru klasických melodramat do centra staví rodinu a pak sleduje postupné zpřetrhávání mezilidských vztahů. Zdůrazněna je hrdinčina bezmoc i machinace ostatních, jež Bartošová v alkoholovém oparu kolikrát sotva vnímá, což podtrhují v krajích rozostřené záběry její tváře. Můžeme pouze reflektovat škody, jež na ní napáchali muži, kteří mluvili a rozhodovali za ni.

V tuzemském kontextu je Iveta cenným příspěvkem do žánru autorských biografií. Pečlivě si vybírá, co ukázat, odmítá soudit a vše podřizuje stylizaci, jež dává příběhu univerzálnější rozměr. Stává se tak kontrapunktem bulváru, který se pásl na upadající kariéře Bartošové a vytvářel kolem ní opar morbidní senzace. Ohlédnout se znovu za tímto až moc detailně a nevkusně zaznamenaným osudem bylo potřeba.

Autor je filmový publicista.