Básně Hanky Nguyen, která vystupuje pod pseudonymem Večerka, mají dravou slamovou flow i hloubku intimní poezie. Podávají zprávy o světě, v němž psychofarmaka slouží jako lék na neudržitelný život a vydrancovanou realitu, poezie je úzkoprofilovým zbožím a ženské tělo stále funguje jako pouhý objekt.
kancelářská revoluce
nemyslíš, že jsem moc normální?
nemyslíš, že jsem moc
jen jedna sklenička
barevný prádlo zvlášť
a žádný kafe před spaním
normální?
myslím, že zatím se mi daří držet si od těla
všechno, co se ve světle leskne
jako oči vpité do bezedných obrazovek
a zlaté mince majitelů ropných plošin
každý den v půl páté odpoledne začnu křičet
na svoje čtyři těsné stěny a excelové paravány
dokud holubi z parapetů korporátních budov
neodletí do teplých krajin
holubi jsou stejně jako my
šediví, naštvaní a ukálení
protože po nich neustále řveme
ať konečně táhnou, kam patří
moji nepřátelé nosí bílé košile a linkované bloky
které žloutnou na slunci a krabatí se na mořském vzduchu
radši psát křivě než na zakázku, říkali na básnickém čtení
radši psát hladový a s ustaranou hlavou
a se špínou za nehty
ale žádnou z mých sbírek
nabízených v lidl bedýnce u pokladen
si nikdo nechtěl koupit
poklesla poptávka po zbytečných věcech
lidi se mě ptají, kde by mohli sehnat
tu normální, dobře placenou práci
kde se kávová plantáž vejde do dlaní
a na každé červené číslo mají několik zelených řešení
nemyslíš, že jsem moc normální?
nemyslíš, že jsem moc
ponožky v šuplíku
rekonstrukce bytu
preventivní prohlídka
normální?
myslím, že jsem našla přijatelné řešení
v neudržitelném světě
schované v úrodné mezeře mezi našimi teplými těly
jediný nevyčerpatelný zdroj potravy
chtěla bych vykoupit strach, který máš v očích
když si svoje vydané faktury prohlížíš proti světlu
prodávat ho v plastových lahvích na farmářských trzích
lidem, kterým stačí, že
křičí na holuby na rozpálených parapetech
nezapomeň si ráno vzít prášky na hlavu
vědecká obec nedávno potvrdila, že 80 mg venlafaxinu denně
dokáže vyléčit deštné pralesy
chronickou samotu
a debilní kecy tvojí mámy
dali mi lékařský předpis na eko papíře
recept na apatii v přijatelné podobě
prášky zapiju dešťovou vodou na počest obětí povodní
platíčka daruju na záchranu ohrožených druhů
měli by vědět, co všechno kvůli nim musím podstupovat
našli mi na plicích mikroplasty a začala jsem přemýšlet
kolik ze svých výdechů ještě stihnu zrecyklovat
všechny řeky ústí do zasedací místnosti
s endemitní flórou v květináčích
kancelářská revoluce pod bzučícími zářivkami skončila
kanóny aurory ucpali vatovými tyčinkami a kanadskými lišejníky
spanilá jízda zbořila ploty zoologických zahrad
a zebry se pasou na prorostlém asfaltu
těkavé hlavy vybuchují v novinových požárech
vědecká obec nedávno potvrdila, že psychofarmaka dělají
ustarané hlavy stabilnějšími a průmyslové tiskárny tiššími
myslíš, že budu srab, když si je ráno pro jistotu vezmu?
to sprostý slovo na f
Když mi můj první kluk řekl, že mám moc malá prsa
Myslela jsem si, že je to v pohodě
Protože si jenom pro moje dobro přál, abych byla
od přírody lepší, hezčí a žádanější.
Moje měkká tkáň pro něj byla měnou
A moje kostra zlatým standardem.
Tehdy jsem ještě nevěděla, že zlaté valouny na dně ženské pánve
Nejsou od toho, aby se rýžovaly, ale od toho,
aby mě držely při zemi.
Můj první kluk to nemyslel špatně
Ani ten druhý
Ani ten třetí
Ani ten čtvrtý
Chtěli mi jenom poradit, že bych pro svoje dobro měla
vypadat líp.
Mojí první to nevadilo, říkali
Ani té druhé
Ani té třetí
Ani té čtvrté.
Měřit stejným metrem je výsadou stavitelů našeho světa.
Lezla jsem po lešení standardů krásy, hledala žebřík
A myslela si, že nahoru se dostanu jenom, když budu hrát
podle jejich pravidel, mluvit jejich slovníkem
a řídit se jejich hodnotami.
Když jsem se poprvé rozhodla, že se ozvu
Řekla jsem, že bych chtěla víc respektu.
Řekl mi, že očividně nenávidím muže.
Řekla jsem, že mám ráda muže.
Řekl mi, že jsem asi děvka.
Řekla jsem, že by na tom nebylo nic špatného.
Řekl mi, že se mnou by stejně nikdo spát nechtěl.
Svět, ve kterém jsou ženy akorát frigidními děvkami
Je světem, ve kterém všichni ví, co od nich čekat.
Moje máma říkávala, že mě pojmenovala moudrá řeka,
protože já budu ta chytrá
A moji sestru perlová řeka, protože ona bude ta krásná.
Stát se obojím by podle ní byla zbraň, nebo fikce
A ty přece nejsi žádná bojovnice nebo princezna z pohádky,
říkala
Ty jsi druhá polovička muže, lešení naší společnosti,
budoucí matka budoucích matek
A proto bys měla znát svoji hodnotu.
Rozdávat se mají karty na mariáš, ne slušná děvčata.
A tak jsem se brzo naučila, že každá žena má svou cenu
Stejně jako má každé auto své najeté kilometry.
Na to, abych mohla porodit dítě, musím čtyřicet let krvácet
Pracovat na svojí tržní hodnotě
A postavit domov ve svém lůně.
Budoucnost lidstva stojí na ženské krvi a správné cenotvorbě.
Můj bývalý šéf jednou prohlásil, že hodnota ženy klesá
s její plodností.
Vzpomněla jsem si na svoji mámu, která po porodu
o svoji plodnost přišla
A konečně jsem se mohla oprostit od jejích představ o ženství
Protože jsem jí tentokrát porozuměla ne jako dcera
Ale jako žena.
Když jsem začala sexuálně žít, měla jsem dojem,
že jsem konečně přišla na způsob
Jak být ženou hrdě, dobrovolně a rovnostářsky.
A pak jsem zjistila, že někteří muži se vám podívají
pod sukni na dno pánve
Tam, kde ženy schovávají své zlaté valouny a úrodnou půdu
Prohlédnou si zbrázděná pole a kopcovité krajiny vašeho těla
A začnou počítat.
Počítají, dokud se nedoberou toho, kolik to všechno
podle nich stojí
A když jim řeknete, že nejste na prodej, ale naživu
Řeknou vám, že stejně máte malá prsa, jste frigidní děvka
a přišly jste o tu nejlepší nabídku svého života.
Někdy se zasměju, protože jestli tohle byla nejlepší nabídka
mého života, radši budu do konce života
frigidní děvka s malýma prsama.
Někdy se naštvu, protože se nikdo kurva neptal.
A někdy začnu počítat.
A bojím se, že napočítám moc málo.
V očích některých mužů jsme pořád především chodící porno.
Já mám na pornostránkách dokonce svoji vlastní kategorii.
A tak jsem ho aspoň začala obracet naruby.
Udělej mě znamená vytvoř mě. Probuď mě k existenci.
Roztáhnu nohy tak, jako se roztahují záclony v nedělní
slunečné ráno.
Rozdáme si to štědře a rovnocenně mezi sebe.
Z poezie totiž porno nevytvoříš. Na to ji čte příliš málo lidí.
Tolik z těch, které miluju, jsou muži.
Václave, Michale, Lukáši, Honzo, Matěji, Time, Roberte,
Davide, Tibore a vy další
Kdyby všichni muži byli jako vy, napsala bych tenhle text o vás.
O svém bývalém, který mě ráno na chatě nechtěl probudit
zvukem rychlovarné konvice, a tak šel ven, rozdělal
oheň a ohřál na něm vodu, aby mi udělal čaj.
O svém klukovi, který má v poznámkách seznam mých
oblíbených květin, aby věděl, které mi kupovat.
O svých kamarádech, kteří mi po rozchodu zvedli telefon
v půl šesté ráno a uspořádali pro mě porozchodovou párty.
Přála bych si žít ve světě, ve kterém by moje ženství nebylo
téma, ale identita.
Ve kterém bych nemusela hledat poetické opisy takových slov,
jako je objektifikace, menstruace nebo feminismus,
protože by se sama stala poezií.
Tenhle text není o mužích v mém životě, ale o mužích v
mém světě.
Doufám, že ho jednou budu moct říkat úplně naposled.