Na největší přehlídce animované tvorby na světě ve francouzském Annecy se letos opět představilo hned několik českých snímků. A čtyři se navíc dočkaly i prestižních ocenění. Už loni v sekci nazvané Contrechamp uspěl film Tonda, Slávka a kouzelné světlo (2023) Filipa Pošivače. Letos v této dlouhometrážní kategorii obdržel cenu poroty Život k sežrání Kristiny Dufkové. Dílo vtipnou a nevtíravou formou tematizuje dětskou obezitu, ale i jinakost, kterou mnohdy drsný dětský kolektiv nepřijímá. A dále nastiňuje, že se nemusí vždy jednat o ukázku neřešitelné šikany, o traumatizující pohled do nitra oběti a patologie tyrana – v závažné problematice se dá nalézt i záblesk naděje.
Krátký film Ahoj léto! režisérského dua Veronika Zacharová a Martin Smatana si v Annecy vysloužil cenu nejmladšího publika. Na němém snímku o klasické rodinné dovolené z produkce Maur film, v němž se pokazí, co může, ale nakonec vše šťastně vyřeší, spolupracovala i francouzská společnost Vivement lundi!, která se dlouhodobě zajímá o tvorbu v České republice.
S nadšením přijalo publikum v sále Bonlieu krátký snímek Jana Sasky Hurikán. „Obávali jsme se toho, zda film není moc ryze český. Ale premiéra byla neuvěřitelná! Publikum přesně reagovalo tam, kde mělo,“ poznamenal Martin Vandas z Maur filmu. Saska po traktoristické hříčce Happy End natočil romanci z drsného prostředí pražského Žižkova, jíž dominuje otázka, co se může stát, když dojde sud. Režisér s pomocí alegorické postavy pražského prasete vytvořil ódu na pivo, v níž i láska jde stranou. Řekli bychom novodobá bajka, která sice nemá konkrétní ponaučení, ale v La Fontainově zemi jí evidentně rozumějí. Odměněna byla cenou publika, a to ve velmi silné soutěži krátkometrážních děl.
A do čtvrtice: ocenění za nejlepší původní hudbu v krátkém snímku se dočkal počin Joko polské režisérky Izabely Plucińské, vyrobený v české koprodukci. Cenu získal běloruský hudebník žijící v Praze Aliaksandr Yasinski.
Do programu byla zařazena i další díla s českou produkcí či koprodukcí: I died in Irpin Anastasii Falileievy, Plevel Poly Kazak, který byl letos promítán i na festivalu v Cannes, Přes střepy Natálie Durchánkové a Free the Chickens Matúše Vizára. A mimo soutěž byl v Annecy uveden dlouhometrážní Diplodocus Wojteka Wawszczyka. „Česká animace? To je teď nejlepší vývozní filmový artikl,“ potvrzuje dobrý zvuk tuzemské animované tvorby Marta Jallageas, koordinátorka mezinárodní platformy CEE Animation, která na festivalu prezentovala animaci ze střední Evropy.
V Annecy letos do programu vybírali z rekordního počtu téměř čtyř tisíc snímků ze 108 zemí světa. Ve svém oboru je to nejvlivnější přehlídka na světě, takové menší Cannes, panuje tu ale o dost uvolněnější atmosféra. Ostré lokty ani přehlídka luxusu tady nehrají roli, byť součástí festivalu je i veletrh MIFA, na kterém se představují světová studia jako Pixar, DreamWorks nebo Disney. Hlavní cenu letos získal australský snímek Memoir of a Snail, mezi krátkými filmy uspělo portugalské dílko Percebes. Hodně se mluvilo také o Flow litevského režiséra Gintse Zilbalodise. „Je to příběh strachu z jiného prostředí, z vody, ale i z lidí. Pojednává o samotě, ale také o přátelství, pomoci a spolupráci,“ říká režisér o svém velmi osobním, bezeslovném filmu, v němž lidskou povahu zosobňují zvířata. Je dobře, že se v této konkurenci stále více prosazují i české snímky.
Autorka je publicistka.