Východoslovenská kapela Ničiteľ svou znepokojivou hudbu doplňuje texty, které se vztahují k různým formám útlaku, ať už jde o násilí na ženách, diskriminaci menšin či podmaňování přírody. Její nahrávky navíc ukazují, že žánrové škatulky nejsou tím, na čem by bylo potřeba příliš lpět.
Temná hudba založená na bicích, baskytaře a naléhavém zpěvu. K tomu osobitá artová videa, konceptuální přístup k obalům hudebních nosičů a především rázné výpady proti současným společenským nepravostem a nespravedlnostem. Tak by se dala shrnout tvorba slovenské kapely Ničiteľ ze Spišské Nové Vsi, která na plakátech svůj styl s nadsázkou definuje jako „dark bass and drum core“. Recenzenti jejích alb si při žánrových charakteristikách většinou pomáhají kombinací crustu, postmetalu a sludge. V roce 2019 došlo ke změně na postu zpěváka: Vlada Tompoše vystřídal Ondrey Zintaer, s nímž se vokál od black metalu posunul směrem ke crustu. V minulosti se za mikrofonem vystřídaly ještě další tři osoby – kapela tak může v rozhovorech žertovat, že jsou trochu jako Spinal Tap (veleslavná fiktivní anglická heavymetalová skupina z osmdesátých let, vytvořená komiky a hudebníky z The T.V. Show), jen se u nich nestřídají bubeníci, nýbrž zpěváci. Zároveň ale všichni členové svorně věří, že současné obsazení vydrží co nejdéle, už proto, že na předposledním albu Anna z roku 2022 se jim konečně podařilo naladit se na sebe navzájem a najít svůj vlastní výraz.
Upozorňovat na ničitele
Za vznikem skupiny Ničiteľ stojí baskytarista – a také výtvarný umělec – Tomáš Melikant a bubeník Martin Kacvinský, kteří spolu hráli v několika kapelách už od střední školy. Za zmínku jistě stojí jejich společný vedlejší instrumentální projekt Qualludes, který zněl o poznání jemněji než jejich současná tvorba a po Vladově příchodu potemněl a postupně se metamorfoval do Ničiteľe. Název byl zvolen podle akčního fantasy filmu Ničitel Conan (Conan the Destroyer, 1984) s Arnoldem Schwarzeneggerem v hlavní roli. Původní vtip byl ovšem zapomenut; podstatný zůstal obecný význam – ničitelem je podle členů kapely každý, kdo zneužívá moc a staví se do nadřazené pozice. Na ničitele, na jejichž autoritářské chování doplácejí společenské minority, ženy či příroda, je potřeba upozornit hudbou i textem. Zatímco komponování je dílem společným, texty psal nejprve Vlado, nyní je jejich autorem Tomáš. Je zajímavé, že se ke slovu nedostává Ondrey, který píše poezii (a vedle toho má vlastní experimentální projekt pojmenovaný jednoduše Zintaer).
Ničiteľ loni přerušil období nedobrovolné hibernace a pustil se do hojnějšího koncertování. A občas zavítá i do České republiky. V dubnu vystoupil, jistě díky vazbám Ondreyova sólového projektu, na Noise Festu v brněnské Sibiři. V polovině září se do jihomoravské metropole vrátí, konkrétně do Kabinetu Múz. Loni v červnu si kapela kuriózně zahrála na festivalu weKLADY, kterou Tomáš s Martinem ve Spišské Nové Vsi spoluorganizují již několik let. Během této akce se výtvarné umění místních vysokoškoláků prezentuje ve výkladech obchodů a v roce 2023 si za výlohami zahrály i některé alternativní hudební formace. Ničiteľe na nápadu uspořádat koncert za tlustými skleněnými výplněmi zaujalo především jeho hlavní omezení: specifická deformace zvuku.
Anna spí
Kapela debutovala v roce 2014 nahrávkou Hnev panteónu. Na kontě má celkem tři regulérní desky a čtyři splity s dalšími projekty; zatím poslední nahrávka vyšla loni. Za nejhutnější je považováno album Anna (2022), které Ničiteľ nahrál ve svém oblíbeném ministudiu Tretradrot ve Vranově nad Topľou a jehož celá produkce trvala tři roky. Obsahuje devět skladeb a vyšlo nejen v digitální verzi za dobrovolný příspěvek, ale také na vinylu a kazetě. Na vydání spolupracovalo devět labelů z různých zemí včetně České republiky, Řecka, Španělska nebo Kazachstánu. Trio se zde pustilo do prozkoumávání témat, která jsou na Slovensku diskutována většinou jen okrajově. Prostřednictvím textů nabitých emocemi se snaží vcítit do bolestných momentů, jimiž v současné době musí procházet ženy, a zároveň poukazuje na zvrácenost misogynních představ. Asi není třeba zdůrazňovat, že tento přístup není u čistě mužských kapel hrajících tvrdou hudbu příliš obvyklý.
Za naprosto jedinečný počin osobně považuji skladbu Anna spí. K ní kapela společně s kameramanem Peterem Čajou vytvořila sugestivní videoklip, natočený v prázdném interiéru zámku ve Spišském Hrhově, který byl, jak se v závěru dozvídáme z titulků, v letech 1974 až 2019 využíván jako „reedukační domov pro obtížně vychovatelné dívky“. Záběry na hudebníky se zahalenými tvářemi se střídají s kreacemi dvou tanečnic ze souboru Black Ladies. Jejich pohyby nejprve připomínají odtažitou konfrontaci či souboj, končí však jako kontaktní tanec, při němž se těla protagonistek navzájem podporují. Choreografie působivě dokresluje text skladby, který je obžalobou patriarchátu: „Oplzlé poznámky. / Anna spí / Nemravné návrhy. / Anna spí. / Nechutné dotyky. / Anna spí. / Reže sa do krvi / a sebe sa mstí.“
Spřízněni hudbou
Na předchozí desce Ničiteľe nazvané Matka (2016) hostoval slovenský skladatel soudobé vážné hudby Patrik Korinok. Ten ve své tvorbě kombinuje klasickou minimalistickou hudbu s terénními nahrávkami přírody. K člověku se dobírá introspektivně, přes ticho, které považuje za plnohodnotnou součást hudební kompozice. Jde o jeden z prvků, jimiž obohatil Ničiteľův rejstřík. V roce 2014 Korinok pod pseudonymem I Am Planet vydal debutové album Silene Stenophylla, nazvané po kvetoucí rostlině typické pro arktickou tundru. Loni Patrik Korinok a Ničiteľ vypustili do světa sedmipalcový split, pro nějž kapela nahrála skladbu Silene Latifolia ze skladatelova debutu a Korinok na oplátku vytvořil coververzi písně Anna spí. Počin vydaný v limitované edici s ručně ilustrovanými obaly, jímž si hudebníci navzájem vzdali hold, je podivuhodnou ukázkou otevřeného dialogu mezi vzdálenými žánry. Jako by jeho tvůrci chtěli říct, že žánrové hranice tu jsou od toho, aby se překračovaly.
Autorka je portugalistka.