Nejděsivější blackface široko daleko

Hororový seriál Oni, který pro streamovací platformu Amazon Prime Video vytvořil začínající showrunner používající pseudonym Little Marvin, se ve své druhé řadě přesouvá z reálií padesátých let minulého století na začátek let devadesátých. Paralelně s tím, jak se vyšetřovatelka Dawn Reeve z oddělení vražd losangeleské policie snaží objasnit brutální vraždu pěstounky, sledujeme příběh mladého hereckého aspiranta Edmunda, kterému se ale vlivem jeho afroamerického původu nedaří prorazit a čím dál více propadá šílenství.

Černý horor ožívá

Obě dosavadní řady Oni umně čerpají z tradice tzv. black horroru, který často obsahuje sociální a politický komentář a srovnává rasismus a další prožité zkušenosti Afroameričanů s běžnými hororovými tématy a tropy. Tento žánr zažíval výrazný vzmach už na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století díky vzrůstající oblibě blaxploitation, tedy filmů vytvořených Afroameričany, ve kterých hlavní postavy hráli herci převážně tmavé barvy pleti. A i když snímky jako Scream Blacula Scream (1973) nebo Dr. Black, Mr. Hyde (1974) nebyly primárně určeny pouze afroamerickým divákům, málokdy se dočkaly úspěchu u mainstreamového publika. Svou renesanci tento typ filmů zažívá až v posledních letech například díky sérii děl s Candymanem, televizním projektům typu Lovecraft Country (2020) od HBO a především třem filmovým dílům renomovaného autora Jordana Peelea Uteč (Get Out, 2017), My (Us, 2019) a Nene (Nope, 2022). Oni na Peeleův rukopis pomyslně navazují: strach ze segregace, rasismu a násilí vůči ostrakizované afroamerické komunitě ze strany bílého obyvatelstva zde děsí víc než možné paranormální jevy.

V první sezóně s podtitulem Covenant vyvolává napětí už samotná premisa. Sledujeme osudy černošské rodiny Emoryových, která se stejně jako mnoho dalších Afroameričanů a Afroameričanek v padesátých letech s vidinou nového začátku rozhodne přestěhovat z venkova na jihu Spojených států do Kalifornie, na převážně bělošské předměstí. Zde jsou Emoryovi ale od začátku trnem v oku místním obyvatelům, kteří se nebojí použít ty nejnásilnější praktiky, aby nově příchozí sousedy vyděsili a ze své privilegované, bílé čtvrti je co nejdříve vyštvali. Rasismus a nesnášenlivost ze strany starousedlíků jsou zcela neskrývané a rodina Emoryových se pod sílícím tlakem začne postupně rozpadat. Všechny členy navíc stíhají temné síly, které je postupně připravují o rozum. Od příjezdu do Los Angeles pronásleduje otce groteskní a nevyzpytatelný „Da Tap Dance Man“ s děsivým vzezřením klauna s obličejem pomazaným tekutým černým make­-upem, pod kterým prosvítají vrstvy bílého make­-upu. Jedná se o jasnou referenci na blackface, který používali především bílí herci, aby karikovali lidi s tmavou pletí. V seriálu Oni blackface naopak užívá herec afroamerického původu, aby dotvořil děsivý přízrak, který ve skutečnosti představuje internalizovaný rasismus a psychologické trápení, jemuž postava otce čelí. Přítomnost „Da Tap Dance Mana“ tak zdůrazňuje zákeřnou povahu rasismu a to, jak může psychicky poškodit jedince, na něž se zaměří. Stejně tak tajemná bytost muže s kloboukem, který pronásleduje ostatní členy rodiny a jenž je později odhalen jako bývalý pastor a vrah několika otroků, slouží především jako symbol vyrovnávání se s násilným dědictvím otrokářské historie. Všechny paranormální jevy a bytosti tak v sérii nefungují pouze jako nástroje budování děsivé atmosféry a strachu, ale především coby důmyslné atributy upomínající na bolestivé dějiny afroamerického etnika.

Panenka s rasistickým podtextem

Druhá řada volí od počátku výrazně jiný žánr detektivního thrilleru. Často odkazuje ke konvencím filmů z devadesátých let, jako byly Sedm (Seven, 1995) Davida Finchera nebo Mlčení jehňátek (Silence of the Lambs, 1991) Jonathana Demmea. Paranormální jevy jsou zde spíše tušené a díky postupnému odhalování informací zjišťujeme skutečnou podstatu vražd až téměř v samotném finále, přičemž závěrečné rozuzlení nabízí poměrně vynalézavé propojení s první sérií. Osudy policejní vyšetřovatelky Dawn Reeve a ne­úspěšného herce Edmunda se postupně čím dál více proplétají a vedou k odhalení identity vraha a k tragickému závěru. Edmundova minulost se postupně stává ústředním motivem příběhu, ve kterém se prolínají osobní a nadpřirozené hrůzy. Druhá série tentokrát více reflektuje, jak se stará traumata (především z dětství) projevují v současnosti, a navazuje tak na jedno z obecnějších témat seriálu – generační trauma z rasismu.

Hlavním strašákem je tentokrát tajemný muž s červenými vlasy, kterého oběti zahlédnou vždy těsně před smrtí. Jeho vzhled odkazuje k populární americké panence Raggedy Ann, která se může v určitých kontextech stát problematickou. V minulosti totiž byla často využívána k reprezentaci rasových stereotypů nebo v narativech s rasistickým podtextem. Kromě toho, že v druhé sérii panenka inspirovala podobu brutálního vraha, figuruje v příběhu zároveň jako tajemný totem, který odkazuje k minulosti protagonistů a symbolizuje přetrvávající dopady rasismu či zne­užívání. Jedná se o příklad důmyslné práce se symboly rasových nespravedlností v rámci daného žánru.

Seriál poskytuje také vděčné herecké příležitosti. V hlavní ženské roli tak jako v první řadě vystupuje oceňovaná Deborah Ayorinde. Nováček Luke James coby Edmund skvěle zvládá přerod své postavy z naivního prosťáčka v psychicky narušeného jedince, který ale s přihlédnutím k jeho strastiplné minulosti zvládne vzbuzovat i soucit. Ve vedlejší úloze matky hlavní hrdinky se objeví Pam Grier, někdejší hvězda blaxploitation a akčních filmů sedmdesátých let.

I když se u nás seriál nedočkal větší pozornosti diváků ani médií, na rozdíl od kvalitativně upadajících osvědčených značek žánru, jako je franšíza American Horror Story, přináší svěží přístup k tradičním hororovým zápletkám, navíc s trefným celospolečenským komentářem.

Autor je filmový publicista.