Běžná milostná scéna při natáčení řadového thrilleru má nečekané následky: z přátelské dvojice herců se náhle stává oběť sexuálního násilí a jeho pachatel. Mexický režisér Jorge Cuchi v citlivém a zároveň strhujícím filmu zkoumá téma konsentu i různých verzí pravdy v době sociálních sítí.
„Měli byste se spolu vyspat doopravdy,“ nabádá maskérka hereckou dvojici, která se připravuje na erotickou scénu. „Bude to reálnější.“ Poznámka spustí řetězec událostí, jejichž následky by si mohla prostořeká členka štábu stěží představit. Hned druhý den je natáčení zastaveno – herečka tvrdí, že ji kolega během herecké akce znásilnil, ten obvinění popírá. Poklidné natáčení milostného thrilleru s banální zápletkou se pro všechny zúčastněné rychle mění v noční můru. Herci si shánějí právníky, jejich zoufalství se stupňuje a hysterie živená sociálními sítěmi bere případ z rukou štábu i policejních orgánů.
Proč jsi nekřičela?
Mexické drama Špatný herec připomíná další z mnoha mediálních kauz, které v poslední době proběhly veřejným prostorem. S vědomím, že přistupuje k citlivému tématu, jež je jedním z bitevních polí současných kulturních válek, se režisér snímku Jorge Cuchi snaží o co největší nestrannost a objektivitu. Nevynáší rychlé soudy, nemoralizuje a téma podchycuje v celé jeho složitosti. Aniž by to působilo jako nucené odškrtávání v seznamu, lze ve snímku nalézt většinu dílčích motivů, které se aktuálně v souvislosti s nedobrovolným pohlavním stykem rozebírají: nedostatečný souhlas, psychický blok oběti, který jí znemožňuje se bránit („Proč jsi nekřičela?“ ptají se různé postavy, jako by se tím mohlo něco vysvětlit), nebo roli médií a sociálních sítí jako dvojsečné zbraně, která na jedné straně šíří povědomí o dané problematice, současně ale přispívá k rozdmýchávání svárů a fanatismu.
Snaha o nezaujatou pozici a komplexní přístup nicméně režisérovi nebrání, aby příběh vystavěl jako intenzivní drama vyprávěné pomocí dynamické ruční kamery, neúprosného střihu a suverénních hereckých výkonů. Precizní scénář koncentrovaný do několika dnů a lokací neustále eskaluje napětí a drží pozornost po celou dvouhodinovou stopáž. Publikum pasované do role vyšetřovatele i soudce je nabádáno k neustálé reflexi proběhlých událostí, a tenze tak ze snímku nezmizí do posledního záběru. Mnoho vodítek ke spravedlivému posouzení situace se nám ale nedostává. Přestože v klíčovém momentě běžela kamera, záběr zachycuje v detailu jen hereččin výraz. Jako jediné důkazy tak dlouho slouží pouze řeč těla a mimika protagonistů. Herci přitom svoji – nečekaně nabytou roli – oběti, respektive nespravedlivě obviněného hrají až příliš dobře. Traumatizovaná Sandra není téměř schopna slova, její kolega Daniel, frustrovaný domnělou nespravedlností, střídavě nadává a vyděšeně hledá podporu u druhých. V kontrastu s názvem snímku musí být aspoň jeden z nich neskutečně dobrý herec.
K hranicím realismu
Ambivalentní snímek zůstává i tehdy, když pátrá po mezích realismu filmového natáčení. Pomůže aktérům ke ztvárnění rolí skutečný sex, jak tvrdí maskérka? Nebo jde o to, že jako herci dokážou ztvárnit i situace, které se nestaly? Režisér se inspiroval aférou z natáčení Posledního tanga v Paříži (Ultimo tango a Parigi, 1972) Bernarda Bertolucciho. V něm postarší Američan ztvárněný Marlonem Brandem znásilní mladou Francouzku v podání Marie Schneider. Přestože se dlouho tradovaná zvěst o skutečném styku na place ukázala jako nepravdivá, emoce hereččina znechucení a odporu z větší části skutečné jsou. Jak později prozradila, o znásilnění nebyla ve scénáři zmínka a se scénou ji režisér seznámil až při natáčení – o jejím konkrétním průběhu (zejména pak o užití másla jako lubrikantu) neměla tušení. Bertolucci následně přiznal, že tyto informace tajil záměrně, aby z herečky dostal co nejupřímnější emoce. Svůj přístup omlouval požadavkem absolutní tvůrčí svobody.
Špatný herec na jednu stranu přitakává Bertolucciho postoji – asistent režie připomíná, jak je to působivé a realistické, když Tom Cruise sám zvládne všechny kaskadérské kousky. Na druhou stranu snímek opakovaně upozorňuje, že filmová branže je ve své podstatě založena na iluzi. Hned v prologu pracuje s diváckým předpokladem, že kamera sleduje postavy v automobilu, zničehonic se ale ozývá „Stop!“, kameraman odzoomuje a filmové postavy se proměňují v herce, kteří jsou taženi na vleku. Podobně filmové médium ohýbá realitu, když se pot simuluje rozprašovačem s vodou a noční scéna se natáčí za bílého dne. Pokud se tedy filmové médium realismu tak často nedrží, proč by zrovna v případě pohlavního styku mělo? Podobně jako ve filmu pracují profesionální kaskadéři, mohou být erotické scény v péči relativně nové profese koordinátora intimity, což by vedlo k nastavení jasných pravidel a předcházení nedorozuměním.
Cuchiho strhující drama není jen patrně nejnapínavějším snímkem vztahujícím se k podobným kauzám, ale také jedním z nejcitlivějších.
Autor je filmový publicista.
Špatný herec (Un actor malo). Mexiko 2023, 129 minut. Scénář a režie Jorge Cuchi, kamera Jose Casillas, hrají Alfonso Dosal, Fiona Palomo, Geraldo Trejoluna ad. Premiéra v ČR 11. 7. 2024.