V loňském roce se ve Spojených státech staly předmětem stížnosti více než čtyři tisíce knih. Ve většině případů se přitom nejednalo o projev cancel culture, nýbrž o iniciativu konzervativců bojujících zejména proti textům s genderovou a rasovou tematikou, ale i proti sexuálním scénám, které by si ve škole či v knihovně mohly přečíst děti. Kontroverzními se tak stávají i Shakespearovy hry.
Americká knihovnická asociace (ALA) vydává každoročně na jaře zprávu o knižních titulech, na které byly v předchozím roce podány stížnosti. V roce 2023 bylo takových knih 4240, tedy výrazně více než v letech 2022 a 2021, kdy se jednalo o 2571, respektive 1651 děl. Asociace na svých stránkách uvádí, že 47 procent z těchto knih „reprezentuje hlasy a žitou zkušenost LGBTQIA+ osob a také původních obyvatel, Afroameričanů a dalších nebílých skupin“. Mezi těmi, kdo přistupují k cenzuře, najdeme nejen jižanské státy a státy takzvaného Biblického pásu, jako jsou Florida, Missouri, Severní Karolína nebo Virginie, ale i Colorado nebo Connecticut.
Zpochybněný Shakespeare
Souborně se této praktice říká „book banning“, tedy zakazování knih. Nejde ale jen o zakázané tituly, ale také o ty, na něž byly podány stížnosti společně s žádostí o stažení z knihovny. Takové knihy jsou pak považovány za „zpochybněné“ (challenged). U sedmi z deseti nejzpochybňovanějších knih loňského roku zaznívaly následující důvody: LGBTQIA+ obsah, sexuální explicitnost, sprostá slova. První místo na seznamu patří stejně jako v letech 2021 a 2022 autobiografickému komiksu Gender Queer (2019, česky 2021), který vytvořil*a Maia Kobabe (autor*ka je nebinární). Nejedná se ale jen o tituly současné – v seznamu najdeme třeba i první román držitelky Nobelovy ceny Toni Morrison Velmi modré oči (1970, česky 1995).
Toni Morrison není jediná zavedená autorka, jejíž dílo je v USA terčem snah o cenzuru. Loni v létě vzbudila mediální pozornost „kauza Shakespeare“. Na Floridě prošel v roce 2022 kontroverzní zákon o právech rodičů ve vzdělání, přezdívaný „Don’t Say Gay“ a spjatý s bývalým republikánským kandidátem na prezidenta a floridským guvernérem Ronem DeSantisem. Podle tohoto a dalších nově schválených zákonů se ve škole nesmějí probírat témata spojená se sexualitou a reprodukcí včetně sexuální orientace nebo genderové identity. Zákaz se přitom týká nejen výuky, ale i jakékoli komunikace žactva a pedagogického sboru, tedy i neformálního rozhovoru o přestávce. O těchto tématech lze mluvit jen v rámci biologie a zdravotní výchovy, a to podle předem schválených materiálů a až od šesté třídy. V jednom z floridských okresů pak byl na základě těchto omezení vydán pokyn číst ze Shakesperových her jen úryvky, které neobsahují sexuální témata, jako jsou například předmanželské milostné scény v Romeovi a Julii. Tyto pokyny byly vlivem mediální pozornosti staženy – roli hrálo i to, že Shakespearovo dílo je pro středoškolské vzdělání v USA tradičně důležité.
Mámy za svobodu
„Kauza Shakespeare“ se může jevit jako humorná historka. Méně úsměvně ale působí v kontextu dalších případů. V létě 2022 zakázal jeden ze školních okrsků v Tennessee probírání komiksu Arta Spiegelmana Maus (1986, česky 1997), protože obsahuje „osm sprostých slov“ a „zobrazení nahých myší“, jež v komiksu o holocaustu znázorňují vězněné v koncentračních táborech. Kromě podobných zákazů existuje i tlak na zaměstnance a zaměstnankyně knihoven a na pedagogický sbor. V srpnu roku 2023 přinesl The Guardian zprávu o vyhazovu středoškolského učitele v Texasu, který se svými žáky v osmé třídě (kdy je žactvu třináct až čtrnáct let) četl komiksovou verzi Deníku Anny Frankové. Tato verze, jejímž autorem je Ari Folman a ilustrována byla Davidem Polonským, totiž vychází z necenzurované verze deníku a mimo jiné obsahuje pasáže, kdy protagonistka obdivuje prsa své spolužačky.
V obou zmíněných komiksových kauzách hrála roli skupina Moms for Liberty (Mámy za svobodu). Ta se zformovala v době pandemie covidu na základě odporu proti rouškám, očkování a dalším plošným opatřením ve školách a veřejných institucích. Její heslo zní „Vláda není spolurodič“ a její mise spočívá v „boji proti woke indoktrinaci našich dětí“. Jedním z cílů skupiny, kterou veřejně podpořil i Ron DeSantis, je zrušení ministerstva školství, veřejně se také ohrazuje proti existenci učitelských odborů. Za činností Moms for Liberty stojí myšlenka, že rodiče mají právo na absolutní kontrolu nad tím, co jejich dítě čte, slyší, vidí nebo o čem se baví se svými vyučujícími. Kromě již zmíněného napadání knih na základě sexuálně explicitního obsahu či témat spojených s menšinovou genderovou orientací se členové hnutí ohrazují také proti tematizování afroamerické historie. Takové publikace jsou pak označovány za „antibělošské“ a „antiamerické“ a kritizovány za přílišné soustředění se na negativní stránky amerických dějin. Kniha o Martinu Lutheru Kingovi byla například napadena za to, že obsahovala „fotografie politizovaného násilí“.
Svou činnost Moms for Liberty neprezentují jako politickou, jedná se prý o civilizační válku za morálku dětí. Co na tom, že má konkrétní politické důsledky nebo že v jejím rámci dochází k překrucování historie – a to nikoli woke ideologií, ale konspiračními teoriemi. K výuce americké historie například Moms for Liberty doporučují knihu The Making of America (Budování Ameriky) Willarda Cleona Skousena z roku 1985, v níž se mimo jiné tvrdí, že největšími oběťmi otroctví byli majitelé zotročených lidí.
Organizované čistky
Knihami čtenými ve škole to ale nekončí. Report ALA také uvádí, že na vzestupu jsou pokusy odstraňovat tituly z veřejných knihoven. Nárůst v této oblasti je dokonce o 92 procent – celkově šlo téměř o polovinu zpochybněných knih. A tyto pokusy nezůstávají jen u oficiálních stížností, ale i u vyhrožování pracovníkům a pracovnicím knihoven, pokud mají v knihovnách tituly jako právě Velmi modré oči, Gender Queer, příručku pro teenagery Let’s Talk About It (Mluvme o tom, 2021) nebo knihu Patricie McCormick Sold (Prodaní, 2006), která tematizuje obchod s lidmi (všechny tyto tituly jsou na seznamu deseti nejčastěji zpochybňovaných knih). Knihovnice a knihovníci jsou pak obviňováni z pedofilie či přechovávání dětské pornografie, případně z toho, že záměrně manipulují děti, aby byly vstřícné k nejrůznějším sexuálním praktikám.
Zpochybňování a následná možnost odstranění knih ze školní či veřejné knihovny byly původně mechanismem, který měl v jednotlivých případech, na základě individuálních reakcí, upravit výběr knih či jejich umístění v knihovně. V posledních letech se ale tento postup mění v organizovaný, politizovaný proces: stížnosti málokdy podávají rodiče, jedná se o koordinované aktivity organizací s nepopiratelnými vazbami na krajní pravici, což se týká právě i Moms for Liberty. Tyto organizace zároveň lobbují za změny legislativy v jednotlivých státech, jež umožňují rychlejší procesy vyřazení jednotlivých titulů, popřípadě zabraňují, aby se vůbec v knihovnách objevily. Takové změny byly již přijaty v Kentucky, Georgii či Arizoně, v dalších státech mohou knihovny s problematickými tituly přijít od loňského roku o finanční podporu.
„Řekni mi, do jaké sociální bubliny patříš,“ říká současné americké moudro, „a já ti řeknu, odkud podle tebe přichází zásadní ohrožení svobody slova.“ Situace v amerických knihovnách ukazuje, že dochází k potlačování diverzity názorů i dostupnosti informací – a to nikoli v podobě levicové cancel culture, ale zprava.
Autorka je amerikanistka a literární historička.