Mé plíce nezabloudí

Dva rychlé údery basového bubnu jsou jako plíce, které prudkým nádechem a výdechem pohánějí kytarový riff k větší intenzitě. Vybuzený zvuk skladby Lambsbread, úvodního tracku alba Cometh the Storm, představuje typickou polohu americké stonermetalové skupiny High on Fire. Ačkoli kapela vznikla už koncem devadesátých let (na troskách kultovní doommetalové formace Sleep), výraznějšího ohlasu se dočkala až v druhé polovině minulé dekády. Svou devátou studiovou deskou navazuje na předchozí, průlomovou nahrávku Electric Messiah (2018), kterou trojice hudebníků věnovala památce Lemmyho Kilmistera z Motörhead a za niž získala cenu Grammy.

Spadlo hovno do větráku

Patos nového alba vystihuje už přebal, na němž vidíme koráb zmítaný poryvy bouře a plující do ruda zbarvenou, jakoby hořící oblohou. A skutečně, hudba High on Fire se na posluchače valí v nárazech ohlušujícího hromobití, neprostupná jako těžká masa vody. V klidnějších pasážích nicméně v této žánrové krajině ucítíme – v klasickém stonermetalovém duchu – vůni konopí indického. „Posvátné dny se vykouří / Ať jsou požehnány / Mé plíce nikdy nezabloudí,“ vykřikuje v refrénu zmíněné úvodní skladby svým skřípavým hlasem kytarista a zpěvák Matt Pike, který se nijak netají tím, že vždycky rád psal o „hulení“ (Lambsbread je odrůda jamajské marihuany).

Na albu Cometh the Storm je to sice jediný přímý odkaz na inspiraci, která dala stoner metalu jeho název, ale podíváme­-li se na témata dalších písní, je to jako sledovat huličskou debatu, během které se stihne probrat nukleární válka (v titulní skladbě), staroegyptská mytologie (Trismegistus) i rvačky a bojové sporty (The Beating). Nahrávka, jejíž špinavý zvuk nebrání čitelnosti jednotlivých nástrojů, plynule přechází mezi různými tempy i náladami. Díky baskytaristovi Jeffu Matzovi, který se v posledních letech naučil hrát na blízkovýchodní strunný nástroj saz, se na desku dostaly i ozvuky turecké hudby – včetně skoro čtyřminutové mezihry Karanlık yol, jež představuje jedinou klidnou pasáž.

Svou melodičností se vymyká i předposlední skladba Hunting Shadows, jejíž text pojednává o tom, jak dvaapadesátiletý frontman překonal svou depresi a závislost na alkoholu díky psychedelickému zážitku. Píseň vyzývající k záchraně toho, co nám zbylo ze světa, který je „spálený a potrhaný“, vyznívá překvapivě pozitivně. „Už před covidem se strhla velká bouře, a teď to vypadá, jak kdyby spadlo hovno do větráku,“ vyjádřil se Pike pro magazín Kerrang s tím, že „prostě zpívá o naší době“. Tím, že je utlumený a vybuzený zároveň, může stoner metal představovat ideální hudbu do doby, kdy podle známé průpovídky „nastává apokalypsa, ale pořád musíme chodit do práce“.

Země naplněná riffy

V posledních letech se zejména v USA objevila spousta nových odrůd marihuany, často s až absurdně vysokým obsahem THC. Její konzumace přitom ovlivňuje množství rozmanitých hudebních žánrů a subžánrů. V případě stoner metalu se na sebe freneticky kupí blízké i vzdálené představy a prožitky. Zároveň ale formálně vychází z doom metalu, jehož pomalé tempo a repetitivní riffy jako by sledovaly cestu k transu skrze opakování téže aktivity. Na Cometh the Storm tuto polohu zastupuje závěrečná Darker Fleece, která se od doomového vazbení prokouše až k jakémusi válečnému pochodu, ve kterém vynikají zběsilé bicí Coadyho Willise (ten hraje mimo jiné i s Melvins a v sestavě nahradil Dese Kensela).

Stoner metal umí zpomalit každodenní shon, svou intenzitou sugeruje závrať i pocit ztěžklých nohou jako po vdechnutí hořících pryskyřic, ale namísto klidu zpřítomňuje a zesiluje hrůzy a bizarnosti světa. Zároveň však nechává pootevřené dveře k úniku. Připomíná to i kultovní deska Dopesmoker (2003) nedávno obnovené skupiny Sleep, která vyšla v několika různých verzích a pod různými názvy poté, co v roce 1996 label London Records více než hodinovou nahrávku obsahující jedinou skladbu odmítl vydat, což nakonec vedlo k rozpuštění kapely. Hned první verše posluchače vyzývají, aby „následovali kouř do země naplněné riffy“.

Zhulenost ovšem není jediným projevem fascinace světy, jež jsou mimoběžné vůči tomu našemu. Matt Pike je totiž mimo jiné i vášnivý vyznavač konspiračních teorií. V diskografii High on Fire tak po sobě následují desky Snakes for the Divine (2009), na níž se od biblického příběhu o Adamovi a Evě dostáváme k reptiliánské rase, a De Vermis Mysteriis (2012), která rozvíjí lovecraftovskou imaginaci. Název odkazuje na fiktivní grimoár (čarodějnou knihu) spisovatele a Lovecraftova následovníka Roberta Blocha. Fascinace silami mimo náš dosah a jakýmsi zapovězeným věděním je ostatně společná brakové literatuře i konspiračním teoriím.

Systém je prohnilý

V posledních letech – zejména v souvislosti s vydáním eponymní desky hudebníkova sólového projektu Pike vs. the Automaton v roce 2022 – některá média přinesla vhled do jeho názorů ovlivněných mimo jiné Davidem Ickem, prominentní postavou konspirační scény a popularizátorem představ o reptiliánech, plazích tvorech z vesmíru, kteří řídí světové dění. Profilový článek rozhlasové stanice NPR konstatuje, že se hudebník, kterému dříve bizarní příběhy sloužily podobně jako hercům kostýmy, začíná ztrácet v alternativní realitě. Rozhovor s Pikem pro The Quietus však obsahuje důležitý moment: dojde i na rozhořčené konstatování, že pandemie (podle Pikea „plánovaná“) vedla k dalšímu obohacení elity superbohatých. A nejde o jediný výrok na toto téma. „V téhle písní si to rozdávám se Světovým ekonomickým fórem a s miliardáři, kteří lítají v tryskáčích a říkají, že když jim dáme další miliardu dolarů, zachrání za nás svět,“ komentoval Pike ­singl Burning Down z aktuální deky Cometh the Storm v rozhovoru pro Apple Music.

Toto vyjádření ilustruje, že navzdory své nerealističnosti mohou konspirační teorie nést i společenskou kritiku, jejíž předmět je zcela reálný, jen je kontaminován sublimací politické bezmoci. Od druhé poloviny minulého století se teorie spiknutí proměnily – do té doby nepřítel intrikoval za hranicemi, kdežto nyní se vyskytuje uvnitř společnosti: všechny naše instituce dokázal infikovat, celý systém je prohnilý… Takové vyprávění nacházíme i v popkultuře, zvláště ve filmu – třeba Matrix přitom může představovat iniciační dílo pro misogynní fámuly někdejšího boxera a internetové celebrity Andrewa Tatea a zároveň se dá interpretovat jako levicová kritika hegemonní ideologie.

V době rostoucí moci suberbohaté třídy, která podle sociologa a filosofa Bruna Latoura nezastírá záměr „opustit Zemi“, se spikleneckému fantazírování o jejích záměrech vlastně nelze divit. Poslech nové desky High on Fire tak kromě požitku ze syrových riffů ukazuje, jak úzká může být hranice mezi nespokojeností a vírou v konspirace, ale také mezi tvorbou a paranoií.

Autor je hudební publicista.