Málo času, málo peněz

1. Jaké jsou největší úspěchy současného českého komiksu?

2. S jakými nešvary naopak bojuje?

Vojtěch Mašek

komiksový autor

1. Českému komiksu se podařilo vymanit ze škatulky dětského nebo nenáročného, zábavného média. Vznikají komiksy mnohovrstevnaté, autobiografické i vizuálně a obsahově experimentální. Úspěchem je nepochybně skutečnost, že jsou čas od času některé přeloženy, hlavně do francouzštiny, ale i dalších jazyků. Z poslední doby mě napadá například komiks R.U.R. Kateřiny Čupové. Česká komiksová scéna podle mého názoru nemá nějaké specifické společné znaky. Typické pro ni je, že se skládá ze zajímavých a originálních solitérů a solitérek. Už samotný fakt, že tu v podmínkách, které nejsou zrovna ideální, vznikají velká a nekompromisní komiksová alba jako Rváčov nebo Oskar Ed, považuji za obrovský úspěch.

2. Myslím si, že je mylné považovat komiks a priori za sdílnější a srozumitelnější disciplínu a z toho důvodu ho využívat jako popularizační nástroj například pro historická témata. Životopisné komiksy plnící didaktickou roli se často míjejí účinkem. Komiks je svébytné umění, a pokud adaptuje literární látku, měl by tak činit i z jiných důvodů než kvůli zjednodušení.

Pavel Kořínek

literární historik, prezident České akademie komiksu

1. Není toho málo. Daří se mu nacházet nová témata, nebojí se věcí, ze kterých měl ještě před několika lety respekt. Nechybějí mu silné, leckdy autobiograficky podložené osobní výpovědi, současně je ale ochotný hrát si se žánry, které dlouho spíše obcházel: s pohádkou, superhrdinským vyprávěním nebo thril­lerem. Po řadě let, kdy toužil být za každou cenu „dospělý“, se nedívá shora na komiks pro děti a v neposlední řadě se mu daří opouštět hranice českojazyčného prostředí a zapojovat se do mezinárodních komiksových sítí a projektů.

2. Málo času, málo peněz… A někdy také málo soudnosti ohledně toho, kolik práce na komiksu zabere času a kolik si za ni říct peněz…

Kateřina Čupová

komiksová autorka

1. Líbí se mi, kolik různých osobností ko­miksy tvoří a jaká díla díky tomu vznikají. Přestože je místní scéna dost malá, vydávají se tu komiksy rozmanitých žánrů a pro různé publikum, od reportáží přes autobiografii až po hororové, akční nebo superhrdinské komiksy. Je vidět, že tuzemští tvůrci mají prostě své médium rádi. Také jsem nadšená z toho, kolik zahraničních komiksů u nás vychází. Konkrétně mám na mysli třeba to, že už se vydávají i současní japonští autoři, ne jen klasiky.

2. Komiks je stále relativně okrajové médium a každý kreslíř se musí prokousávat sám, najít si vlastní cestu a stavět na svém nadšení pro věc. Tuhle věc vnímám hlavně ve srovnání s vývojem animovaného filmu, což je další obor, kterému se věnuji. V animaci jsou zajeté postupy výroby i pozice lidí v týmu. Možná to působí rigidně, ale děláte­-li na projektu dva roky, je skvělé, když se máte o co opřít.

Ondřej Kavalír

redaktor, nakladatelství Labyrint

1. Úspěch je, že se z něj stalo dospělé médium schopné a ochotné vyprávět dospělé příběhy. Od doby Aloise Nebela, který pro etablování komiksu v kontextu hodnotné tvorby u nás udělal tolik, co Spiegelmanův Maus v USA, jsme urazili dlouhý kus cesty. Český komiks přitom neztrácí vitalitu a žánrově i tematicky se úspěšně rozrůstá, takže už dokáže pokrýt celou škálu od mainstreamu po záležitosti vyloženě artové. A téhle pestrosti – vzhledem k poměrně malé produkční základně překvapivé – si už všímají i v zahraničí.

2. Nevím, jestli bych nazval nešvarem domácího komiksu fakt, že především výtvarníci nebývají za svou práci vždy ohodnoceni tak dobře, jak by jejich profesionální výstupy zasloužily. V tomhle bohužel narážíme na obecné limity české nakladatelské branže. Ale pokud mám zmínit něco, co považuji vyloženě za hendikep současného komiksu, je to nedostatek komiksových scenáristů. Máme relativně hodně zajímavých výtvarníků, ale chybějí příběhy, které by mohli v komiksu odvyprávět, aniž by si je museli sami napsat.

Lucie Lomová

komiksová autorka

1. Pokud mohu soudit, zatím to vypadá, že se českému komiksu daří stále líp. Rozšiřuje se jeho žánrová pestrost, stejně jako okruh čtenářů. Už se učí na vysokých školách. Vychází víc původní tvorby, objevují se noví autoři, zejména ovšem přibylo autorek, které přinášejí nová témata. České komiksy vycházejí stále častěji v překladech a naši autoři a autorky představují svou práci na důležitých komiksových festivalech ve světě. To je většinou zásluha Českého literárního centra a Českých center. Za zvučným názvem České literární centrum přitom stojí nevelká skupinka lidí, kteří propagují českou literaturu ve světě a vysílají autory na čtení, knižní veletrhy, festivaly a jiné akce. Podporují překlady a komunikují s cizími nakladateli a organizátory kulturního života. Je to poměrně mladá instituce, tak jen doufám, že to nasazení a elán vydrží. Ukázkou toho, jak i jedinci mohou posouvat věci kupředu, jsou dva skvělí chlapíci, komiksoví historikové a publicisté Pavel Kořínek a Tomáš Prokůpek, kteří mají na kontě kromě jiného řadu důležitých kolektivních výstav českého komiksu. A pak tu máme Českou akademii komiksu, jejímž jediným úkolem je zatím udržování kontinuity udílení cen Muriel, zaplaťpánbůh za to. Potenciál akademie je velký, ovšem chybí jak finanční zázemí, tak lidé, kteří by byli ochotni věnovat svou energii a čas organizování další oborové činnosti.

2. Spíše než o nešvarech bych mluvila o překážkách. Tou, s níž nic neuděláme, je omezený počet česky mluvících čtenářů. Psala jsem, že se okruh komiksových čtenářů rozšiřuje, ale má své meze, které asi nikdy neumožní tak vysoké náklady komiksů, aby z nich tvůrci mohli být živi. Péče o autory a překlady jsou tedy hodně důležité. Stejně tak je třeba pečovat o vzdělávání a rozvoj, ještě víc podporovat kulturní výměny a stipendia. Pro vlastní tvorbu je důležité znát kontext světového komiksu – asi není třeba vysvětlovat proč. Bohužel u nás pořád moc nefunguje systém literárních agentů, kteří by mohli z autorů sejmout část nutné sebeprezentace a poskytnout jim tak víc času a snad i jistoty. Ráda bych také, aby pokročily debaty o statusu umělce a vyústily v konkrétní kroky, které by odstranily znevýhodnění umělců na volné noze.

Lukáš Růžička

redaktor, nakladatelství Host

1. Čím dál víc tuzemských komiksů se uchytí v zahraničí. Tituly R.U.R. od Kateřiny Čupové a Bez vlasů od Terezy Čechové a Štěpánky Jislové vyjdou na podzim v angličtině. Srdcovka od Štěpánky Jislové je prodána do šesti zemí včetně Francie, Německa nebo Brazílie. A rozhodně je fajn, že všechna komiksová nakladatelství přežila pandemii a inflaci.

2. Vyrobit domácí komiks bylo vždycky drahé a v současné době je to ještě o trochu horší vzhledem k dalšímu zdražování tiskáren. Dlouhodobou bolístkou komiksu v Česku je zanedbaná mediální infrastruktura – nemáme žádný oborový web, blog či magazín, který by třeba ty zmíněné úspěchy dokázal ocenit, zasadit do kontextu a který by kultivoval komiksovou scénu zevnitř jako prostředí s vlastním jazykem a vlastními hodnotami. Bez této pěny dní nevíme, co zůstává na hladině, co přetrvává… Komiksovou agendu nastavují především lidé, kteří si odskočí od hudby, filmu nebo literatury a kteří nemají pořádně čas a chuť sledovat, co se děje v Česku, natož za hranicemi. Třeba na web komiks.cz vstupujte jen na vlastní nebezpečí.

Anketu připravil Tomáš Stejskal.