Jedna z nejzajímavějších postav současného britského rapu se skrývá pod uměleckým jménem Florence Sinclair. Nonbinární hudebnictvo už se objevilo v programu festivalů zaměřených na současný experiment, jako jsou italský Lost nebo polský Unsound, ale také v line-upu letošní Trati, která se uskutečnila v Chomutově.
Florence Sinclair ve své hudbě mísí osobní vyznání s nostalgií, kterou využívá jako klíč k vytvoření možná nejaktuálnějšího zvuku britské scény. Ten zároveň obsahuje všemožné textové i hudební odkazy k popkultuře – mimo jiné zmixované kytarové sólo The Smiths v tracku Slow nebo znělku seriálu Skins ve stejnojmenné skladbě ze zatím posledního, loňského alba Departures, Wonders And Tears, na kterém Sinclair přesvědčivě vyjádřil svou uměleckou, ale i osobní identitu.
Spousta slz i let
Sinclair pochází z rodiny s karibskými kořeny usazené v Buckinghamshiru, ale část života prožil*a v severním Londýně, Brightonu a Kanadě. Časté stěhování zřejmě přispělo k pocitům odcizení a samoty. Únik představovala hudba, kterou Sinclair tvoří už od dvanácti let. Za debut se dá považovat ambientní album Gentle Decay z roku 2021, vlastní skladby ale pod jiným aliasem vydával*a už v dřívějších letech. Ani debut však nevyjadřoval to, co se snažil*a prostřednictvím hudby …
