Sláva lúzrům

Letos uplynulo deset let od vydání skladby Nutty Bars, o níž se podstatná část posluchačů domnívala, že pochází od legendárního rappera Nase, ovšem skrytého pod přezdívkou Your Old Droog, patrně inspirovanou Mechanickým pomerančem. O to větším překvapením bylo, když se jako skutečný autor vyloupl ukrajinský Žid, jenž svým uměleckým jménem odkazuje na ruské slovo „drug“ neboli kamarád. V lecčem to připomínalo situaci o několik let dříve, kdy posluchači považovali Albánce Action Bronsona za Ghostface Killaha z Wu­-Tang Clanu. Obě záměny přitom vypovídaly mnohé jak o povaze amerického nezávislého hip hopu, tak o postavení přistěhovalců v americké kultuře.

Bílá vrána

Příběhy imigrantů představují nedílnou součást mytologie Spojených států. Jako by se sem každý vydával s vidinou úspěchu a o těch, kteří se v USA ocitli, poněvadž zkrátka neměli na výběr, se příliš nemluví. O to tragičtěji pak působí, když je kultura Afroameričanů, jejichž předci do země dorazili jako zboží na palubě otrokářských lodí, stále znovu kolonizována majoritní bělošskou populací. Hip hop lze v tomto ohledu považovat za výjimečný, protože donedávna nad jeho hlavním proudem bděli převážně afroameričtí mediál­ní magnáti. Mezi nezávislými undergroundovými rappery ovšem platila jiná pravidla – a právě z této scény Your Old Droog (neboli YOD) pochází.

Na sklonku devadesátých let skončil hip hop ve spárech „velké pětky“ hudebních vydavatelství. Každý MC, který chtěl tehdy prorazit, musel zapadat do některé ze škatulek, jež se bohužel shodovaly s nejrůznějšími stereotypně rasistickými představami o mladých Afroameričanech, nazíraných jako pasáci, gangsteři, drogoví dealeři, zkrátka zločinci. Souběžně se těšil velké popularitě líný sampling oblíbených melodií a různé další dobové trendy. Tato situace vedla ke vzniku prvních nezávislých labelů jako Rawkus, Def Jux nebo Rhymesayers. I přes chvályhodné úmysly však tato alternativa mnohdy lákala skryté rasisty, jimž se nezamlouval populární rap s jeho „afroamerickými“ tématy.

Tento ideový rozkol v určité podobě provází hip hop dodnes a Droog v něm hraje specifickou úlohu interpreta balancujícího mezi etnicitou, etablovaností a excentricitou. Ve skladbě What Else? na letošním albu Movie se kupříkladu různých rapperů ptá, čím se vůbec liší od těch, kdo podobně jako oni údajně prodávají návykové látky, zabíjejí své oponenty a vedou promiskuitní život. Zachází dokonce tak daleko, že říká: „Nebýt bílé viny, spousta z vás by ani neměla kariéru.“ Bělošští tvůrci měli v americkém hip hopu vždy komplikovanou pozici, protože byli oprávněně vnímáni jako hosté v cizí kultuře. YOD má nicméně vzhledem ukrajinsko­-židovskému původu a dospívání v Brooklynu do jisté míry podobnou zkušenost jako mnozí Afroameričané, což jej dle některých opravňuje zastávat kontroverzní postoje.

Imigrantská píseň

Droog se na nové desce snad poprvé v kariéře – především v písních Mantra a Grandmother’s Lessons – zevrubně zaobírá imigrací své rodiny do Spojených států záhy po rozpadu Sovětského svazu, když mu byly pouhé čtyři roky. Vzpomíná, jak ve škole dával najevo, že má žízeň, tím, že si strkal prst do úst. Jak se setkával u vrstevníků s rusofobií (Rusy od Ukrajinců tehdy na Západě nikdo neodlišoval) a začal se raději vydávat za Portorikánce. Vybavuje si svou babičku, jejíž rodina zahynula během holokaustu a která jej spolu se sourozenci v newyorském kamrlíku prakticky vychovávala. Cejch přistěhovalce z něj na jednu stranu udělal introvertního asociála, na stranu druhou jej přiměl o to více přijímat prvky afroamerické hiphopové kultury. Jeho motivy tak na rozdíl od většiny bílých rapperů nebyly kolonizační, ale ryze asimilační.

Zatímco jiného bělocha, který by projevem i jen nepatrně připomínal proslulého černošského rappera, by obvinili z performování „blackface“, východoevropským imigrantům se díky jejich původu otevírají dveře, jež zůstávají ostatním bílým Američanům zavřené. Droog například pravidelně spolupracuje s maskovaným haitsko­-americkým rapperem Mach­-Hommym, který dekonstruuje postkoloniální zkušenost svých krajanů. Oba se řadí do neoficiálního rapového sdružení Dump Gawds, jež fanoušky zásobuje množstvím nových projektů. A jelikož si vydávají veškerou tvorbu sami, vydělávají si mnohonásobně více než jejich slavnější protějšky z hlavního proudu, které jsou v zajetí neprůstřelných smluv s vydavatelstvími.

Díky věrným fanouškům a přílivu financí si tak YOD mohl na nejnovější desku pozvat Denzela Curryho i Method Mana, nahrávku uvést instrumentálem od proslulého producenta Just Blaze, a překročit tak svůj undergroundový stín. Přesto nelze tvrdit, že by se kdokoli z Dump Gawds toužil stát velkou hvězdou. Zjevně si cení soukromí a nechávají za sebe hovořit spíše své výtvory. Mach­-Hommy neodhaluje tvář, Droog zase poprvé promluvil o své minulosti až na devátém albu. Sebe sama coby imigranta a alternativního rappera přitom vyobrazuje především jako člověka spokojeného ve vlastní samotě. Za leitmotiv desky se tak dá považovat šťastná smířenost s životem „lúzra“.

Kdo? Co?

Jak název desky napovídá, Movie předestírá rapperův životopisný příběh. YOD zpočátku vzpomíná na vrstevníky, jimž se chtěl vyrovnat, a dívky, s nimiž chtěl chodit. Vrcholem této linky je skladba The Sandbox, ve které vypráví o životech tří chlapců z pískoviště. Dvěma z nich se jejich sny nevyplní a za nešťastných okolností zemřou, pouze z třetího vyroste známý rapper. V písni Yodi Dodi pak Droog odkazuje na pravděpodobně nejcitovanější rapový song všech dob La Di Da Di od Slick Ricka, ale jeho večírkový refrén si upravuje podle sebe s tím, že oslavám neholduje a místo toho dělá hudbu pro „lidi, kteří si v klubu pročítají e­-maily“.

Album zahrnuje i momenty lítosti. Například v písni A Damn Shame rapper lká nad promarněnou láskou a v Roll Out nad zbytečnou smrtí přítele. Kromě retrospekce a introspekce nechybí ani očekávaný přísun slovních her či přirovnání typu „otřásl jsem jimi jak rtuťovým teploměrem“, ani vzkaz všem, kteří kritizují jeho vystupování: „Prý postrádám charisma / Víte, kdo měl charisma? / Hitler.“ YOD každopádně v rozhovorových skitech srší šarmem i vtipem, když přiznává, že se rozhodně nepovažuje za nejpřívětivějšího člověka a že je mu ctí být hrdinou asociálních lidí. Výstřednost některých svých výroků podtrhuje Droog ad­-liby „Kdo?“ nebo „Co?“, čímž poukazuje na kontroverznost nebo obskurnost užitých referencí.

Na desce spolupracovala plejáda undergroundových producentů jako Wino Willy, Harry Fraud či K­-Nite 13, který se postaral o masivní beat závěrečné titulní písně. Mezi známějšími jmény byste nalezli Conductor Williamse, dvorního beatmakera labelu Griselda a v poslední době i Drakea, už zmiňovaného Just Blaze nebo Madliba, s nímž YOD údajně chystá další letošní projekt. Madlib už dříve pomohl přiblížit se hlavnímu proudu Freddiemu Gibbsovi a také Droogovu vzoru a bývalému spolupracovníku MF DOOMovi. Zatím ale vše nasvědčuje tomu, že i kdyby měl YOD hvězdy na dosah, raději by zůstal v alternativním ústraní, kde má jistotu, že se ho žádný marketingový odborník nebude pokoušet zaškatulkovat a po kouscích zaprodat.

Autor je překladatel.