V americké prezidentské kampani došlo v průběhu léta k zásadním zlomům, které budou mít značný dopad na výsledek listopadového hlasování. Nahrazení Joea Bidena na kandidátce demokratů jeho stávající viceprezidentkou Kamalou Harris zatím působí jako úspěšný tah.
Okurkovou sezónu americká politika díky Donaldu Trumpovi už téměř dekádu nezná. I tak ale byly letošní letní politické zvraty bezprecedentní. Nejprve na konci června připomněl čím dál unavenější prezident Joe Biden více než padesáti milionům diváků, že televizní debaty prezidentských kandidátů pořád dávají smysl. Všichni si totiž během vysílání uvědomili, že ať už o prezidentovi smýšlejí jakkoliv, je zkrátka starý a demokraté kvůli jeho kandidatuře mohou přijít nejen o Bílý dům, ale i o šanci na většinu ve Sněmovně reprezentantů. Biden kritickým hlasům dlouho odolával a možná by jim i odolal, kdyby nepřišel 13. červenec a pokus o atentát na Trumpa během předvolebního mítinku v Pensylvánii. Bývalý prezident a trojnásobný republikánský kandidát na prezidenta útok přežil s drobným poraněním ucha, záběry z incidentu obletěly svět a najednou stál Biden proti Trumpovi, z kterého se stal superhrdina. Hned po útoku se konal nominační sjezd Republikánské strany, která se jednohlasně sjednotila za miliardářem. Sjezd ve Wisconsinu se odehrál v duchu hnutí „Make America Great Again“ (MAGA), naopak chyběli exprezidenti, viceprezidenti i významná jména jako Mitt Romney nebo Liz Cheney. Místo nich sjezd představil jako budoucnost strany klan Trumpů. Do něho nově patří i Trumpův viceprezidentský kandidát J. D. Vance, kterého doporučil Donald Trump Jr., dále vlivný konzervativní moderátor Tucker Carlson a donoři ze Silicon Valley v čele s Elonem Muskem.
Entuziasmus demokratů
Euforie republikánů však neměla dlouhého trvání, protože ve stejný týden Biden oznámil, že ukončuje svoji kandidaturu, a podpořil svou viceprezidentku Kamalu Harris. Stárnoucí prezident se ocitl pod tlakem, který se nedal ustát: donoři Demokratické strany odmítali přispívat na jeho kampaň a průzkumy veřejného mínění ukazovaly, že Biden prakticky nemá šanci pokračovat ve funkci. Hlavními tvářemi nátlakové kampaně se stali Barack Obama a bývalá předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosi. Asi nikdo ale nečekal, že výměna kandidáta přinese takové nadšení. Během týdne se za Harris postavily všechny špičky strany a své posvěcení jí dali i v minulých volebních cyklech váhaví manželé Obamovi. Kamala Harris neměla konkurenty a na účet její čerstvé kampaně začaly přicházet rekordní částky od tradičních sponzorů, jimž se ulevilo, i nových donorů, kteří v devětapadesátileté političce vidí naději.
Z donedávna nepopulární viceprezidentky se stal internetový fenomén. Její projevy, nakažlivý smích i módní outfity začaly kolovat po sociálních sítích. Britská popová hvězda Charli XCX na síti X napsala, že Kamala je „brat“ – „prostě trochu chaotická holka, která ráda paří a možná občas řekne hloupost, ale je sebevědomá, i když někdy má možná taky depku, ale prostě ji propaří“. Z léta se tak na internetu stalo „brat summer“ a lidé z tábora Kamaly Harris se rozhodli, že onu „brat“ identitu přenesou i do kampaňových prohlášení a sloganů. Zároveň začali zcela nepokrytě trollit různá prohlášení a vystoupení Donalda Trumpa.
Kandidaturu Harris lze zatím shrnout jedním slovem: entuziasmus. Na nepodařený atentát na Trumpa si už skoro nikdo nevzpomene, a to i díky nejasnostem o ideologickém přesvědčení atentátníka. Harris si navíc vybrala za viceprezidenta guvernéra Minnesoty Tima Walze, který v posledních několika letech prosadil středo-levicový program, aniž by Minnesota přišla o pověst jednoho z nejlepších států federace pro podnikání. Walz coby bývalý učitel, trenér amerického fotbalu a bývalý člen Národní gardy působí autenticky a právě jeho bezprostřednost zafungovala, když se jeho tvrzení, že Trump a lidé kolem něj jsou „divní“, stalo hitem sociálních sítí a nakonec i součástí kampaně. Nominační sjezd demokratů na konci srpna se nesl právě v duchu oslavy „normálnosti“ a „zábavnosti“ tandemu Harris–Walz a nadšení z nominace první černošské, respektive americko-indické ženy na prezidentku.
Faktor jménem Kennedy
Harris s Walzem pomalu, ale jistě začínají získávat náskok před Trumpem v předvolebních průzkumech v klíčových státech, jako jsou Arizona, Wisconsin, Michigan nebo Pensylvánie, a zároveň stahují jeho náskok na Floridě, v Nevadě, Georgii a Severní Karolíně. Jinými slovy, rozšířili kombinatoriku, díky níž mohou demokraté získat 270 volitelů, většinu ve sněmovně a možná i udržet těsnou většinu v senátu. To však vyjde pouze za předpokladu, že k volbám přilákají dostatek voličů.
Otázkou zůstává, jak s tímto vývojem zamíchá televizní debata Trumpa a Harris. Viceprezidentka se zatím větším rozhovorům pro tradiční média vyhýbá a raději tráví čas s příznivci v klíčových státech. Není tedy jasné, zda je na tuto konfrontaci připravená – v minulosti nepůsobila v rozhovorech a debatách zrovna přesvědčivě a Trump si s pravidly, pravdou a gentlemanstvím příliš hlavu neláme.
Opomenout nelze ani faktor jménem Robert Kennedy Jr. Ten do konce srpna kandidoval jako nezávislý kandidát, ale kampaň ukončil a podpořil Trumpa, s nímž se navíc čím dál více ukazuje na veřejnosti, jako by byl jeho viceprezidentským kandidátem. Kennedyho volební preference se v řadě států díky protestním a spíše konzervativním voličům pohybovaly okolo pěti procent a je otázka, zda se tito voliči nyní přesunou k Trumpovi, nebo k volbám vůbec nepůjdou. V klíčových státech by mohli republikánům pomoct, protože v nich budou rozhodovat pouhé tisíce či desetitisíce hlasů.
Americké prezidentské a kongresové volby sice proběhnou 5. listopadu, ale už na konci září se v některých státech otevře možnost předčasné volby. Prostoru pro přesvědčování voličů tak příliš nezbývá. Letošní léto nicméně ukázalo, že se v prezidentské kampani může něco zásadního odehrát prakticky z týdne na týden.
Autor je amerikanista.