Zvukové sanatorium na kraji lesa - hudební zápisník

Míjím poslední stavení a několik odstavených zemědělských strojů a vydávám se po prašné a rozpálené polní cestě. Pěčice na Mladoboleslavsku jsou typická obec Jizerské tabule – komunitní život zajišťuje hospoda, z bývalé tvrze vznikl statek, za zástavbou probleskuje hladina rybníka. V této krajině byste prostor podněcující kreativitu spíš nehledali. Ale po půl kilometru je všechno jinak. Objeví se silueta divokého listnatého lesa, z níž vyčnívají mohutná těla třistaletých dubů. Některé z nich jsou už mrtvé, jiné stále ještě při síle. Jedná se o severní okraj Svatojiřského lesa, honitby Thurn­-Taxisů, kterou v druhé polovině 19. století strážil i hajný Smetana, bratr skladatele Bedřicha. Pražské Studio Hrdinů v jeho hájovně už rok provozuje rezidenční objekt Cabin Studio, kam zve umělce a umělkyně působící mimo jiné i v oblasti sonických umění. Na konci letošního srpna, kdy rtuť v teploměru opět vystoupala nad hranici třiceti stupňů Celsia, tvorbu místních rezidentů představil festival Sanatorium Sonorum.

Kurátorka a hudební skladatelka Natálie Pleváková na jednodenní „zvukovou ozdravovnu“ experimentální hudbou sezvala projekty, které – každý specifickým způsobem – tematizují místo spojené s tvorbou a životem Bedřicha Smetany. Všechno do sebe zapadá: jak dokládají francouzské javory tyčící se kolem hájovny, zdejší hajný měl také rád experimenty.

Festival zahajuje meditativní audioprocházka, která svými čtyřmi díly opíše v okolí téměř dokonalý čtverec. Do sluchátek si z online zdroje pouštíme nahrávky Samuela van Rans­beecka. Zvukový záznam jara, v němž je slyšet zpěv ptáků, námluvy žab i zurčení přehrazeného potoka, má v horku osvěžující efekt. O předěly mezi jednotlivými skladbami se starají řehtačky sarančat ve vyprahlé trávě.

Scházíme se na louce, kde nám ocúny připomínají blížící se podzim. Z lesa, kterému se dávno nedostává „hospodářské péče“, o niž by stejně nestál, a dělá si tak všechno po svém, naštěstí proudí chlad. Daniel Meier festivalové provedení výsledku spolupráce mezi Matějem Kotoučkem a Finem Simem Hakalistem dál rozvíjí houslemi. Historicky první rezident, barytonista Vojtěch Šembera, následně v šapitó zazpívá „notaci“, kterou výtvarník Medard Zeman vepisuje do těla ozvučeného sádrového golema. Technické možnosti lidského hlasu jsou využívány jako samonosné prvky (alikvóty, změny rejstříků) a testují se i způsoby jeho snímání (mikrofon přiložený ke krku).

Následuje skladba Poliny Khatsenky (Mudaki): čtyři postavy v bílých kápích bloudí loukou a z jejich rozladěných rádií, která chytají pirátské vysílání umělkyně, se vynořují útržky slov a tónů a zase se zanořují do indiferentního šumu. Se soumrakem nad námi začínají létat netopýři. I tihle zvukoví mistři se od sebe v detailech liší velikostí i tvarem, nějaké sonické umění je však, na rozdíl od komárů kroužících nad publikem, naprosto nevzrušuje. Kopírují tak naši hluchou netečnost vůči jejich signálům. S meditativní náladou performance běloruské umělkyně ostře kontrastuje komické vyvolávání ducha slavného skladatele, které připravil Brazilec Manuel Lima. Zkouší snímat zvuky okolí, rozrušuje nezaměnitelnou melodii Vltavy, vpouští do intimního prostoru zapomenutého koutu přírody taneční hudbu – jeho vstup je nejeklektičtější a zároveň se nejviditelněji vztahuje ke smetanovskému tématu. Celý večer pak uzavírá projekt Anna vs June hudebnice Anny Papaioannou, která v duchu aktuálně oblíbeného přístupu, totiž zapojování místních komunit, pracovala s nahrávkami Smetanových skladeb v interpretaci žactva nedaleké ZUŠky.

Spolu s tím, jak je naše vědomí čím dál propojenější s informačním chaosem online prostoru, získává vše, co zažíváme fyzicky a bezprostředně, na ceně. I já si říkám: Umím vůbec ještě obyčejně vnímat? Události, které ze zprofanovaného „tady a teď“ dělají pociťovanou skutečnost, budou stále žádanější. Upozorňují nás totiž, že stále existuje každodennost, jejíž význam není omezen na vizuálno a výsledek; každodennost synergií a synestézií, mizení a návratů. Já se do hájovny na okraji Pěčic vrátím určitě: příští rok se Sanatorium Sonorum uskuteční 16. srpna.