Queer kultura neprezentuje pouze předem dané identity, nenormativní zkušenosti utvářejí také specifickou senzibilitu a způsoby čtení. Jedním typem takové vnímavosti je camp, láskyplná ironie zpochybňující hranice mezi kýčem a uměním, nízkým a vysokým, formou a obsahem nebo divadlem a životem.
Než se objevily filmy a seriály nabízející vyobrazení konkrétních queer postav, s nimiž se diváctvo může identifikovat, jako například Sexuální výchova (2019), pytlačila queer kultura na dílech hlavního proudu, četla je proti srsti, kreativně přepisovala jejich významy – kvířila je. Sekundární queer subkultura, která je závislá na primární heteronormativní kultuře, ale zároveň ji podvrací, nabývá různých podob. Poměrně jednoduchý je mechanismus sexuálního včítání – jako v případě obrazů sv. Šebestiána, které si apropriovala gay kultura. Trochu složitěji fungují fanouškovské aktivity typu shippování, tj. vplétání straight postav do vymyšlených zápletek queer vztahů. Nejkomplikovanější je kvíření známé pod anglickým označením camp. Tato estetika přehánění, artificiality, teatrality a kýče se zabývá především formou, nikoli obsahem svých upytlačených objektů. Odkaz k genderu a sexualitě se tak často hledá jako jehla v kupce sena. Může být camp třeba …
