Koncem října zemřel peruánský teolog Gustávo Gutiérrez, jeden ze zakladatelů teologie osvobození, hnutí, které tváří v tvář neutěšeným sociálním poměrům ve třetím světě čte křesťanskou víru z perspektivy chudých a utlačovaných.
Když jsem o jedněch prázdninách během svého studia teologie na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy četl anglický překlad nejslavnější knihy peruánského teologa Gustáva Gutiérreze Teología de la liberación (Teologie osvobození, 1971), připadal jsem si jako v jiném světě. Hloubka výkladu a jeho aktuálnost i živost kontrastovala se zkušeností s fakultou, na níž už tehdy přednášeli zejména milovníci scholastické filosofie či teologie Josepha Ratzingera a na kterou mnoho studentů přicházelo s očekáváním ve stylu „řekněte mi, jak věci jsou, já si to zapíšu a budu to dál opakovat“ (čest výjimkám). Teologie osvobození má ve své DNA přesně opačný pohyb. Teologie následuje praxi – je její kritickou reflexí. Nikdy se nesmí spokojit se statem quo a vždy musí stát na straně chudých. Gutiérrezův mix filosoficko-teologické erudice a naléhavost jeho tezí tváří v tvář historické zkušenosti chudoby nedovoluje čtenáři už nikdy zapomenout na perspektivu marginalizovaných, …
