Velké pivovary hledají cesty, jak oslovit zákazníky holdující spíše osobitějším portfoliím řemeslného pivovarnictví. Budvar dělá kolaborační várky s minipivovary, Plzeňský Prazdroj si ve svém areálu v budově bývalé elektrocentrály před čtyřmi lety založil rovnou vlastní minipivovar Proud. Ten uvařil zhruba čtyři desítky piv rozmanitých stylů, která navzdory technologickému a finančnímu zázemí velké korporace na tuzemské pivní scéně vzbudila vesměs spíše rozpaky. Kvalita přinejlepším průměrná, odpovídající rádoby hravým názvům jako TheMže nebo Soutock. Patnáctiletým zákazníkům v roce 2001 by to možná přišlo vtipné. Škoda, že taková cílovka nemůže produkty od Proudu legálně konzumovat. Pokud se po celou dobu existence Proudu vedly debaty o tom, nakolik vůbec mají sládková Lenka Straková a její kolega Martin Škoda volnou ruku vařit pivo bez dohledu korporátního dozoru, poslední tah Plzeňských ukázal, že na prvním místě je jednoznačně marketing. V tichosti značku Proud Strakové a Škodovi odebrali a pod stejným logem uvařili ve velkém objemu produkt označený jako „moderní ležák z Prazdroje“. Mok odpudivé světlé barvy v čiré průhledné lahvi svým vzhledem připomíná levné mexické ležáky, kvůli použití blíže nespecifikovaných aromat ovšem v chuti zaostává i za nimi. Reklamní kampaň provázející tento nápoj s nižším obsahem alkoholu (3,9 procenta) evidentně cílí především na mladé. Těžko říct, co je na tom nejsmutnější. To, že pivovar, který v roce 1842 definoval, co je to ležák, nyní vyrobil parodii tohoto pivního stylu? Že se tuto parodii snaží vnutit nejmladším konzumentům s tím, že jde o něco lepšího a modernějšího než „obyčejná piva“? Nebo způsob, jakým se v Plzni otočili zády k lidem stojícím za původním Proudem? Z toho se mezitím stala Elektrárna a může se pod novým názvem pokusit vykročit z průměru. Dokud zase nějaký korporátní rozmar nezavelí jinak.